Nad mnohými našimi muži by Guth Jarkovský zaplakal. Při výchově jim zřejmě něco důležitého zatajili. Všimli jste si, jak sedí v hromadné dopravě?
Jako by nestačilo, že bonton, etiketa a slušné vychování sedí už nějakou chvíli na hřbitovní lopatě, my ještě i zbytky džentlmenství budeme sami vydávat za nevítanou pozůstalost, kterou je nutno honem rozfofrovat, aby nezacláněla novým nectnostem. To jsem si pomyslela při sledování sestřihu starších dílů jedné z mnoha pěveckých soutěží, když porotce posměšně napomenul pozdějšího vítěze, že s koleny těsně u sebe sedí na jevišti jako školák. Publikum se způsobnému mladíkovi vesele zasmálo. Soutěžící se zastyděl a honem předvedl něco jako rozklek v sedě, aby se mohl rozvalovat jako ostatní. Bylo mi jasné, že tenhle člověk napříště už bude vždy považovat slušné sezení za kaňku na svém charakteru a tvrdě zapracuje na jejím gumování.
Od té doby je mi jasné, že českým mužům při výchově něco důležitého zatajili. Tak proto jeden sedící muž zabere v pražském metru s koleny tak široce rozevřenými, jako by chtěl demonstrovat, že ještě pár let ortopeda potřebovat nebude, místo pro čtyři cestující. Proto pánové sedí zásadně tak, jako by se jejich boty na sebe hněvaly a muselo je dělit nejmíň pětašedesát centimetrů. V hodinách tělesné výchovy trénovali stoj spatný. O sedu spatném však nemají ani tušení. Ovšem roznožku svedou parádní.
Traduje se, že z Evropanů dovedou nejslušněji sedět Angličané a Francouzi. Vyprávěl mi známý o služební cestě do Londýna, kde zdvořile sedící britští zástupci museli mít pocit, že jim česká družina předvádí naši krejčovskou dovednost pevností švů v rozkroku. Nevím, kde se tato neotesanost vzala. Vždyť dříve i honák sesednuvší z koně věděl, že židle není koňský hřbet a nohy ukáznil. Dnes se můžeme domýšlet, že pánové mají zřejmě i za volantem na sedačce místo pohodlného polštářku sedlo a nevyplatí se jim na tu chvíli, co pozadí umístí jinde, srazit paty.
Kdyby dnes vstoupil do dopravního prostředku propagátor norem slušného chování Guth Jarkovský, zaplakal by. Ladislav Špaček by musel cestovat s tlustým notesem a dělat si poznámky pro novou knihu. Zatímco každá žena, vedle které se končetinový flink ve vlaku či v tramvaji uvelebí, si musí nechat otloukat svoje koleno jeho kolenem, byť by sama seděla noblesně jako britská panovnice.
Ale já už tuším, kde je jádro pudla. Jsme národ hudební a každý cítí svoji šanci. Proto všichni muži zřejmě průběžně trénují na nějakou tu superstarovou soutěž a nehodlají dát porotcům šanci, aby je kárali, že slušně sedí.
P.S. Pamatujte, že skutečný chlap je silný v kramflecích i v papučích s bambulkou... ale nezapomeňte, že ty bambulky se v sedě musí jedna druhé dotýkat.
