Dobrá tedy, české ženy nemusí přechylovat své české příjmení. Každému, jak je libo, ale nediskriminujme muže!!!
Když teď mají zákonem posvěcenou volbu (ne)přechylování svého příjmení ženy, má tu samou volbu určitě i opačné pohlaví. Protože některé ženy se nepřechýleného příjmení už doslova nemůžou dočkat, tak je možné, že i pánové vítají rovnoprávnou možnost obměny. Proto se těším, až uvidím třeba na štítu firmy nápis Instalatérské práce: FRANTIŠEK KOUDELKOVÁ nebo na dveřích polikliniky CHIRURGIE: MUDr. JÁCHYM VESELÁ.
Určitě mi to bude k smíchu úplně stejně, jako by mi byla ZDEŇKA ORT, protože já se na mou duši nehanbím za to, že jsem Češka a pohlavkovat mateřštinu se nechystám. Necítím se ani kvůli přechýlení svého příjmení jako uzlíček nervů utlačovaný muži, kteří se pyšní příjmením Pleticha, Šváb nebo Jabloňovský a věřte mi, že jako paní Pletichová bych neměla méněcenný pocit kvůli tomu, že mi můj Pleticha nedopřeje na puntík přesně to samé. A nemám ani povahu na to, abych se kvůli tomu dopustila vůči němu nějakých pletich.
Abych byla správně pochopena. Já nikomu neupírám jeho volbu a nikdy bych nehlasovala pro jakékoliv zakazování v tomto směru. Jen se zkrátka jako žena necítím přechýleným příjmením ponížená. Proti tomu, že jsem ženou, nemám ani to nejmenší, svoji rodnou řeč miluji, ctím, respektuji a vnímám ji jako úrodnou zahrádku, o kterou je potřeba pečovat. Příznivě vnímám, že na češtině je krásné právě to, že příjmení odlišuje ženu od muže. Dokonce soudím, že pokud bych se rozhodla udělat díru do světa, moje přechýlené příjmení by mi v tom nebránilo stejně tak, jako tomu bylo a je třeba u architektky Evy Jiřičné, gymnastky Věry Čáslavské, skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové, automobilové závodnice Elišky Junkové, operní pěvkyně Emy Destinnové…
A co vy na to? Že se mnou nesouhlasíte? Nevadí. Jestli jste slušný člověk, tak vás mám s příjmením Kocanda stejně ráda, ať nosíte kalhoty nebo sukni.
