Je mi vždy moc smutno, když se loučím se slušným člověkem, ačkoli jsem ho znala jen prostřednictvím jeho slov a nikoli osobně.
Vážení čtenáři mého blogu,
dnešní slova nebudou tak úplně moje, ale byla jsem požádána paní Beatou Krusic, která zde dříve blogovala, jestli by se mohla prostřednictvím mého blogu naposledy rozloučit se zdejším dlouholetým diskutujícím panem Jiřím Řezníkem, který v těchto dnech skonal.
Za sebe dodávám, že je mi vždy moc smutno, když se loučím se slušným člověkem, ačkoli jsem ho znala jen prostřednictvím jeho slov a nikoli osobně. Máme zde na blogu k sobě blíž, než jsou si někteří ochotni připustit. Mnozí jsme měli to štěstí a poznali jsme se i osobně. Třeba na slavnostním setkání při předávání cen soutěže Bloger roku. Někoho známe opravdu jen z diskusních příspěvků, poznáváme postupně jeho názory a postoje k různým společenským situacím, známe třeba i jeho politické priority, ale taky smysl pro humor a přejícnost, s níž dovede pochválit blogera za článek, který se mu povedl.
A tak bych chtěla za sebe vyjádřit upřímnou soustrast všem, kdo jste měli k panu Jiřímu Řezníkovi blízko. Věřím, že mu nyní mnozí z vás věnujete poslední vzpomínku.
Další slova patří paní Beatě Krusic:
Jiří,
na blogu Idnes jsem vám několikrát děkovala za to, že jste...
Za vaši oporu a víru v to, do čeho jsem se po hlavě pouštěla a Vy mě i na dálku - přes virtuální svět, dokázal držet nad vodou a věřit, že nejsem takový magor, za kterého jsem pro mnohé byla.
Byl jste pro mě něco jako učitel, před kterým jsem se kolikrát i styděla, ale zároveň cítila, že chápe, že má porozumění a velký srdce.
"Psala jsem a psala…a deset let vás znala"… a Vy jste pro každej můj úlet měl pochopení. Ať už to bylo vyznání k politice, nebo eroticko - ujeté veršované exhibice.
A teď jste pryč. Mám vás na facebooku v přátelích, ale už je pozdě, už vám nenapíšu, ani nepošlu písničku, ale vzpomínat budu… a děkovat, jako doposud. Za tu sílu, kdy jste odrážel v tom tržišti hlasů a názorů tak s noblesou a nadhledem - i kdejakou sprostotu, kterou tenhle náš virtuální svět přináší. Já to neuměla! Ale i pro to jste měl pochopení.
Tam někam nahoru, na krásnou Moravu, za vaším čistým srdcem, posílám tuhle krásnou píseň, Jiří.
Děkuju.
