Ostudné jednání veškerého lidstva už zřejmě dosáhlo takového rozměru, že novinářům již nestojí za to o tom psát.
Žurnalistům to došlo jako prvním. Hanebné skutky lidí už dosáhly takového rozměru, že jim ani nestojí za to o nich psát. Lidstvo již zřejmě předvedlo vše a vyčerpalo své možnosti. Noviny by se mohly stát neprodejnými, internet nečteným. Čtenáři již netouží číst o tom, kolik člověk vykácel deštných pralesů, zkorumpoval státních úředníků a vyhubil zvířecích druhů, ani o ranních či večerních nevolnostech celebrit. Teď jsou na řadě zvířata. Kam se hrabou aféry světových politických špiček na čápa ve vazbě.
Vzpomněla jsem si, jak jsem před časem četla, že v Egyptě zadrželi kvůli špionáži čápa. A tato zpráva mě nenechala chladnou. Nejde ani tak o to, že čápa na policejní stanici v egyptském guvernorátu Kiná předvedl příliš opatrný občan, který si při rybaření všiml, že má pták na sobě připevněné elektronické zařízení a podezíral ho ze špionáže, aniž by ho napadlo, že jde o neškodné zařízení ornitologů, sloužící ke sledování migrace ptáků. Je mi totiž jasné, že nadešel den, kdy se to obrací.
Nedávno jsem viděla krátké video, v němž šikovná opička píše imaginární esemesky. Jde o záběry ze zahraničního zooparku a přihlížející diváci její konání kvitují halasným divením. Což je logické. Kdyby náš pudlík začal napodobovat moje bušení do počítačové klávesnice, také bych halasila.
Na titulní strany se dostala i zpráva o opilých losech z ostrova Ingarö, kteří na předměstí Stockholmu bránili majiteli vstoupit do svého domu. Pět jedinců z čeledi jelenovitých se jevilo natolik nebezpečnými, že na ně byla přivolána policie. Losi se do podroušeného stavu dostali po konzumaci příliš velkého množství popadaných zkvašených jablek. Zvířata, byť namazaná, však nad lidmi prokázala morální převahu. Než policie přijela na místo, odešli pokojně pryč.
Taky jsem četla o šestimetrovém krokodýlovi, který uvěznil na osamoceném ostrůvku u pobřeží Austrálie novozélandského turistu a nechtěl ho nechat na vratkém kajaku odjet zpět do civilizace. Až po 14 dnech si světelných signálů všimla projíždějící loď a zoufalce vysvobodila. Na tomto příběhu neobdivuji ani tak trosečníkovu chrabrost, spíše kvituji krokodýlovu prozíravost, s níž odmítal trosečníka pustit do něčeho tak alarmujícího, čím je stav současné civilizace.
A tak příštích dnech očekávám zprávy o tom, že šimpanzi mají lepší vizuální paměť než lidé, že nejen sloni, ale i lachtani nikdy nezapomínají, že kočky mají dvacetkrát lepší krátkodobou paměť, že koně dovedou počítat… A co bude pak?
No potom už budeme mít zvířat dost a čtenáři zatouží číst opět o lidech. A kdopak o nás bude psát? No třeba ta šikovná opička, co napodobuje psaní esemesek.
