Je sobotní večer a hudba, která je určena pro návštěvníky sprnové venkovní taneční zábavy, se právě prodírá otevřeným oknem až k nám do obýváku.
Co na tom, že se zábava koná na opačném konci našeho malého města? Akustika letní noci je už prostě taková. Je to stejné jako vloni a předloni a ... vůbec mi nevadí, že zavítala bez pozvání, ani že přehlušila televizní Angeliku, ani že teď televizi vypínám. Přece se nebude Král Slunce Ludvík XIV. překřikovat s plynem, co syčí z trouby ven.
Tak si honem uvařím šálek kávy, okno otevřu dokořán a s chutí se zaposlouchám. Hudba se nese nocí a mně v jejím rytmu poskakují nohy úplně samy od sebe. S úsměvem vzpomínám na jednu dávnou taneční zábavu, kde jsme si my holky, co jsme spolu kamarádily, moc nezatančily. Kluků dorazilo málo a ještě se jich půlka setnula dřív, než místní kutálka vydala první tóny. Když jednu z nás občas nějaký tanečník pozval do kola, ostatní jí ani moc nezáviděly. Chuť předvádět taneční kreace měli převážně právě ti, co už hojně požili. A pak se ve dveřích objevili dva kluci, které žádná z nás neznala. Moc jim to slušelo, vojnu už měli určitě za sebou a hlavně... byli střízliví. Dalo by se říct, že na sále nebyla jediná, která by si nepřála, aby ji alespoň jeden z nich přišel vyzvat k tanci.
A pak se to stalo. Mladíci se usadili kousek od nás, objednali si něco k pití a hudba začala hrát nějaký tehdy oblíbený ploužák. Jeden z těch hezkých kluků si hned odváděl na parket dívku od stolu, kam se posadili, zatímco ten druhý přišel lehkým krokem ke stolu našemu, sklonil se nade mnou a požádal o tanec mě. Co vám mám povídat. Tančil zrovna tak pěkně, jak pěkně vypadal. Ne jako ten nemotora, co na minulé zábavě tančil s Olgou a při polce se věnoval tanečnímu sevření zrovna při otočce tak vlažně, až oba upadli. Vím určitě, že se Olina neplánovala ten večer válet na zádech uprostřed tanečního parketu, ani ukazovat celému městu své spodní prádlo. Ale stalo se. To já jsem se právě spokojeně ploužila v bezpečné mužské náruči, ale jen do chvíle, kdy se tanečník sklonil k mému uchu a zřetelně – ač jsem si nejdřív myslela, že mě šálí sluch – mi řekl: „To by mi vaše maminka neodpustila, kdybych vás aspoň jednou neproved.“ A když viděl můj nechápavý výraz, tak dodal, že je její kolega z práce, dělají spolu v jedné laboratoři. Uf. Ani jedna z děvčat, co mi zrovna záviděly, protože na rozdíl ode mě ony zatím marně vyhlížely tanečníky, netušila, že mám toho pitomce plné zuby. Vždyť mi právě šifrovaně oznámil, že ve mně nenašel na první pohled zalíbení, ale tančí se mnou z pracovní povinnosti. Měla jsem neodbytný pocit, že na mě kouká, jako by mu šéf prodloužil večerní šichtu.
Takový trapas se mi dneska nemůže stát. A pevně doufám, že ani jedné z dívek, které teď křepčí na zábavě na druhém konci města. Sobotní noc ke mně nese z úst zpěvačky se zajímavým hlasem hit Tiny Turner Simply the Best a vzápětí Pokoj v duši od Jany Kirschner. A další příjemné melodie určitě přijdou. Noc je ještě mladá, jsem součástí taneční zábavy, ani vstupné jsem neplatila. A co víc... žádný tanečník mě, zaplaťpámbu, dneska určitě do kola nevyzve. Vystačím si s podupáváním do rytmu a se svým heslem: Tanči, jako by se nikdo nedíval, zpívej, jako by nikdo neposlouchal, ale mysli, jako by ti do hlavy viděl celý svět.
