Zkuste ho vzít epigramaticky. Sice se nic nezmění na tom, že končí víkend, ale je šance, že se se mnou zasmějete.
Karel Havlíček Borovský říkal, že epigramy jsou nádobky na hněv. Určitě na tom něco bude. Když epigramy píšete, nastrkáte do té nádobky všechny trable, starosti, bezmoc nad cizí hloupostí i neschopnost něco udělat s hloupostí vlastní. A pak vezmete čistý papír a tužku (alespoň já to tak dělám a v ten okamžik počítač naprosto ignoruji) a najednou je vám lehko a veselo. Prostě v té nádobce na hněv vypěstuji úsměv. A jestli se těmto nebo mým předešlým epigramům nezasmějete, pak vězte, že za to fakt nemůžu. To ta nádobka…
Koupel pro hlupáky
U studnice vědomostí
by stála fronta bez konce
kdybychom tam smočit chtěli
všechny známé pitomce
Atletka
Šla na to chytře od lesa
když vyhrála spurt o prsa
pravda je to však necelá
protože žádná neměla
Čtenář
Nobelovku za psaní
by nejradši dal té paní
za přepážkou v bance
už toho od ní hodně čet
píše mu cifry na účet
Konec bonvivána
Místo pozdravu už nedělám „Kuku“
ženám líbám pravou ruku
Nechodím v montérkách na večírek
šéfově manželce nechválím knírek
Nehlučím ani nesrkám
do rukávu už nesmrkám
francovku do tváří nevtírám
za výstřih dámám nezírám
Při tanci nemetám kozelce
zkrátka mě svázaly konvence
