Toto je moje třináctá komnata, která má tu zajímavou vlastnost, že tam smí každý. Jste tedy srdečně zváni i vy!
Jedno vám řeknu. Když má žena jako já tolik let a kilogramů, že se v rámci duševní hygieny vyhýbá pohledu do zrcadla i při česání, pak existuje jediný recept. Nezneklidňujte se, klidně čtěte dál, nebudu propagovat drahé pleťové masky, kliniky plastické chirurgie, zázračné hubnoucí koktejly a veganskou stravu. Moje doporučení zní: kamaraďte se s laskavým dítětem.
Včera jsem totiž v knihovně dostala velice milý dárek. Malá čtenářka Anežka si nejdříve vybrala pěknou knížku ke čtení a pak mě poprosila o papír a fixku, prý mi chce něco namalovat. Děti to občas dělají. Většinou nakreslí nějaký motiv z přečtené knihy a já pak jejich výtvarný počin vyvěsím na nástěnku. Ale taky namalují třeba svého domácího mazlíčka, protože mi chtějí ukázat, jak jejich zakrslý králíček, morčátko nebo bernardýn vypadají.
Po chvíli mi Anežka svůj výkres podala s vysvětlením, že nakreslila mě. Já jsem její upřímně míněný dárek přijala a byla jsem nadšená. Posuďte sami. Anežka mě totiž vidí jako ženu štíhlou, zřejmě hodnou a srdečnou (viz. srdíčko na rtech), a romantickou (viz. květina v ruce). A tak teď můžu směle potvrdit, že nad všechny liftingy, liposukce a zázračné diety je jedno milé dítě, které vás má rádo tak čistě, že na vás žádné vzhledové nedostatky neshledává. Ačkoli pro jistotu si stejně dám k večeři jen mrkvový salát.
A tak mě napadá, že by vůbec nebylo na škodu, pokud bychom alespoň občas i my dospělí hleděli na svět dětskýma očima a viděli na ostatních to podstatné, co nepřehluší ani čerstvá manikúra, ani sako od Armaniho, ani kabelka Louis Vuitton, permanentní make-up nebo bradavice pod okem. Když odstraníme nánosy, můžeme se dočkat mnoha příjemných překvapení. Děti a archeologové o tom vědí své.
