Každému z nás se už určitě někdy přihodilo, že když spánek nepřichází, pustí si ze zoufalství noční televizní vysílání.
Taky se vám stalo, že nemůžete usnout? Ať děláte, co chcete, spánek nepřichází, počítání oveček nepomáhá, bylinkový čaj neúčinkuje, pivo došlo a celou bytovkou se z letně otevřených oken ozývá pochrupování spoluobčanů, které v tu chvíli zní jako výsměch vaší bdící situaci.
A pak se to stane. Sáhnete po televizním ovladači s nadějí, že vás nějaká tele-ukolébavka vloží do Morfeovy náruče. Jenže tuhle noc zrovna není na výběr. Přivítali byste nějaký konejšivý film, nebo nudný dokument s uspávacím hudebním podkresem, ale kdepak, zrovna dneska vévodí galaktické příšery a sex. Obojí v neuvěřitelných variacích. Chvíli na klávesnici televizního ovladače trénuji prstoklad, protože při tomhle fakt neusnu, ale pak jsem sáhla po zápisníku a vdechla život propisovačce. Ach jo, spousta mých aforismů vznikla za podobné situace. Ale tenhle, ten patří na besedách s mými čtenáři k nejžádanějším. Já vám ani nevím proč. :-)
A na závěr již tradičně:
Milí čtenáři,
aforismy jsou pro autora záležitost velice intimní, citlivá, důvěrná a osobní. To, že je dává v plen čtenářům, je pro něj stejně háklivé, jako byste kupříkladu vy chodili do práce jen ve spodním prádle. No a když už jsem aforistkou dobrá tři desetiletí, tak krom klasických blogů ve formě článku se sem občas posadím i v aforistickém negližé. Snad někoho z vás pobavím. A pokud spíš rozčílím, nedá se nic dělat, každému se zavděčit nelze a koneckonců každá emoce je zdravá.
