Recept na záchranu malých českých prodejen v našich městech a městečkách je jediný, musíme v nich alespoň občas nakupovat.
Pokud se těšíte, jak se teď se mnou zase pěkně zasmějete, raději si honem přeříkejte nějakou anekdotu. Dnes to nebude humor, ale půjde o povzdech. Chtěla jsem titul blogu rozšířit o dodatek, ale byl by pak moc dlouhý, tak ho doplním zde: Mizení předrevolučních i porevolučních prodejen aneb Podporujte svého šerifa. Vypůjčila jsem si do něj název westernu, ale možná by mu spíš slušela parafráze: „Podporujte svého prodejce!“
Copak šerif, ten se na filmovém plátně podporuje snadno. Mračíte se s ním na padouchy, kteří se vetřeli do vašeho druhdy poklidného města, aby mohli vyloupit banku nebo dělat rotyku v saloonu, a v pravou chvíli na ně společně vytasíte zbraň. Chcete-li však podpořit svého prodejce, musíte vytasit peněženku, a to je zatraceně těžké! Možná právě proto mizí jeden český obchůdek za druhým, a hlavně menší města hyzdí buď osiřele prázdné a upatlané výlohy, nebo pouťově barevná i sortimentní změť asijských všehochuťových prodejen, kde se ke květáku a pórku v akci, tulí mycí prostředek v plastu a dva květináče s Mickey Mousem, zatímco z druhé strany se vine vodítko na psa a vánoční světýlka blikající na nás zběsile ještě koncem února.
Pokud jde o mě, tak před nákupními multi či super hangáry upřednostňuji vkusné malé butiky, kde na vaši volbu prodavačka nespěchá, půvabné obchůdky s originální keramikou, odkud nikdy neodejdu s prázdnou, i kdybych se předem stokrát zaříkala, že tentokrát opravdu nic kupovat nebudu, či malé rodinné pekárny, kde se na vás po zakousnutí do čerstvé koblihy, vyvalí nikoli ošizeně titěrný bobeček, ale poctivá lžíce marmelády. A je mi nesmírně líto, že tyto prodejny hromadně vymírají.
Vzpomínám, že třeba u nás ve Velvarech jsme si před revolucí mohli koupit od každého sortimentu něco, a ještě si k nám jezdili dobře nakoupit i z blízkých, ale hlavně větších, Kralup nad Vltavou. Těsně po revoluci počet obchodů a obchůdků k naší radosti ještě vzrostl. A pak najednou… pozvolna zahynula jediná prodejna domácích potřeb, (na mou duši nepamatuji, že bych si ve svém městě nemohla koupit vidličku či rendlík), a taky naposledy vydechlo zdejší zlatnictví, prodejna Elektro, a ještě o kousek dříve skonala jediná prodejna obuvi a taky opravna, takže k ševci si už u nás nezajdete, a posléze jediné knihkupectví, prodejna keramiky, a velká prodejna oděvů a textilu... A tak jsou u nás momentálně nejpočetněji zastoupeny čtvery potraviny a dvě cestovní kanceláře, což svádí k mylnému dojmu, že místní občané hodně jedí a cestují. Říkáte, že podobné je to i u vás? Já vím, já vím.
Recept na záchranu neživočišného druhu malých českých prodejen v našich městech a městečkách je však jediný, musíme v nich alespoň občas nakupovat. Ano, zejména my místní. Přespolní výletníci to nevytrhnou. Jestliže zajíždíme mávat kreditními kartami výhradně do neosobních nákupních center, pak se nemůžeme divit, že právě třeba zrovna u vás stahuje naposledy roletu prodejna galanterie a vy si už doma nekoupíte ani gumu do trenýrek. Zkrátka, když tu nebudeme nakupovat my, můžeme se dočkat, že si nakonec někdo koupí nás. Tak se držte své ceny, ať nejsme všichni rovnou ve slevě.
P.S. Prodejna galanterie už u nás taky skončila.
