Možná se mnou právě teď nesouhlasíte, ale když se do mého blogu začtete, třeba mi nakonec dáte zapravdu.
Řeknu vám, že NĚKDO TO RÁD HORKÉ, ale co je moc, to je moc, vždyť ten loňský rok byl tak akorát pro SEDM STATEČNÝCH. Ani TENKRÁT NA ZÁPADĚ to nebyla taková divočina, dokonce i naše volby se předvedly spíš jako jako BEZVA FINTA. Proto od letoška čekáme, že by to mohl být konečně SVATÝ ROK, ale jestli to budou jen obyčejné krátké PRÁZDNINY V ŘÍMĚ, pak je to na nás pěkný PODRAZ.
Přiznávám, že jsem vděčná programu ČT 2, že mě na několik večerů připoutal k obrazovce pravidelnou várkou úžasných starých filmů, které mám tak ráda, že je můžu vidět kdykoli znovu a vždycky se bavím jako poprvé. Když jsem se včera večer opět dívala, jak v závěru Svatého roku říká Jean Gabin při odchodu z kostela prosebníkovi: "Dej pokoj, já už jsem přispěl," a snad už po dvacáté jsem se nahlas rozesmála, napadlo mě, že bych z názvů těch mých oblíbených zahraničních filmů, které jsem za poslední dny na čé té dvojce shlédla, mohla poskládat takové zamyšlení u příležitosti přechodu z loňského roku do letošního. Byla to fajn hra se slovy a pro mě úsměvný začátek nového roku.
A tak přeji do roku 2022 vám všem hlavně pevné zdraví a mysl, která si se vším ostatním poradí a s něčím i pohraje!
Vaše Zdeňka Ortová
