Existují literární autoři, kteří si po dopsání knihy neberou servítky a dopustí se jadrného vyjádření.
Zúčastnila jsem se soutěže idnes a vyhrála jsem knihu. Mám z ní velkou radost. Včera mi přišla poštou. Jde o knihu blogerky Štěpánky Bergerové – Moucha v limonádě. Už se těším, až se začtu. Ani nevím, kdy jsem něco vyhrála naposledy. Vlastně kdysi na plese bonboniéru. Ale tu jsme o půlnoci u stolu rozbalili, rozebrali ji na jednotlivé kapitoly a hned je přečetli. A když tak tu vyhranou knihu třímám v ruce, napadlo mě, že se spisovateli musí po dopsání díla nesmírně ulevit, že má tu tvůrčí štrapáci za sebou. Teď už čeká jen strastiplná či lázeňsky procházková cesta z knižních pultů do knihovniček čtenářů.
Napadlo mě, že bych se mohla zaměřit na to, co literáti řekli po dopsání své knihy, když ze sebe vydali to nejlepší a pak intelektuálně vyždímaní již jen odkapávali zajímavé výroky, protože i tohle je součástí tvůrčího procesu. Já si občas taková vyjádření zaznamenám a ráda se o ně s vámi podělím. Pokud vám jejich glosy budou připadat více osvěžující než knihy samotné, pak nehledejme chybu uvnitř díla, ale obdivujte autorovu neutuchající genialitu.
Přesně to jsem si pomyslela po přečtení dedikace jednoho z nejoblíbenějších anglických humoristů Pelhama Grenwille Wodehouse: „Věnuji tuto knihu své drahé ženě a své milé dceři, bez jejichž neúnavné pomoci a ochotných rad bych ji byl napsal dvakrát dříve.“
Naše Halina Pawlowská po dopsání své knihy Ještě že nejsem papež velice vtipně dodala: „Věřím v happy endy! A proto je logické, že věřím i tomu, že se vám právě tahle knížka bude líbit. A kdyby ne, tak... tak ji darujte někomu inteligentnějšímu!“
A rozhodně žádné literární servítky si nebral ani Bohumil Hrabal, když na dotaz novináře kdysi nevrle odvětil: „Obsah knihy je ten, který tam je.“ A do dějin citátů vstoupil i svým jadrným vyjádřením: „Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku.“
Dáváte-li přednost myšlenkám noblesnějším, pak vás určitě potěší vyznání Johna Steinbecka na adresu své slavné knihy Na východ od ráje: „Má v sobě všechno, co jsem se za ty roky byl schopen naučit o svém řemesle. Myslím si, že všechno ostatní, co jsem kdy napsal, bylo v jistém smyslu přípravou na tuhle knihu.“
Tak až si třeba dneska večer uděláte čas na čtení knížky, dovolíte jí, aby vás pohltila a uklidila vaši mysl z dosahu všednosti, pak raději nevzpomínejte na to, co řekl Anton Pavlovič Čechov: „Z každé napsané povídky by se měl konec a začátek vyškrtnout. Tam totiž my spisovatelé nejvíce lžeme.“
A já se teď přimlouvám, pokud Štěpánka Bergerová tento blog bude číst, aby do diskuse napsala svůj výrok na adresu její knihy. Slibuji, že si ho pečlivě zaznamenám!!!
