Klíšťata netrpí studem a vlezou vám kamkoli. Mají na lidech nejraději teplá, tenká a vlhká místa. Snadno se k nim přisají a udělají si tam pelíšek.
Nejpříjemněji je jim v podpaží, v podkolenní jamce, v tříslech a v intimních partiích. Riziková místa jsou i na zadní straně stehen a u žen pod prsy. Tyto informace známe snad všichni. Však se taky každý, komu je zdraví milé, po návratu z lesní procházky a sbírání hub či borůvek důkladně ve sprše prohlídne. O pečlivosti, s jakou bychom to měli provádět, by vám mohl nejlíp vyprávět kamarád Jaroslav, který vloni ležel na infekčním oddělení jedné z pražských nemocnic s vysokými horečkami způsobenými klíšťovou encefalitidou.
Však byl ten loňský rok na klíšťata vyloženě hojný. A letos je tomu zrovna tak. Já jsem se dlouho rozmýšlela, jestli vám mám intimní příhodu jedné z mých kamarádek převyprávět. Nu, je hodně choulostivá (kamarádka i příhoda). Ale co, jsme všichni dospělí a já pozměním jména. Kamarádka zůstane inkognito a vy se třeba pobavíte.
Míša je zdravotní sestra. Seznámily jsme se spolu před pár lety na týdenním ozdravném pobytu v Luhačovicích, když nás organizace hotelové jídelny přiřadila ke společnému stolu. Míša žije na Písecku. Je to od nás trochu z ruky, tak se vidíme sporadicky, ale o to víc si telefonujeme. A při jednom z těch hovorů mi před pár dny rozpačitě vyprávěla:
„Zdeni, za svého působení u našeho obvoďáka už jsem zažila ledacos, ale dneska jsem se fakt zapotila. Tak trapně mi už léta nebylo. Představ si, přišel k nám do ordinace náš pan starosta. Dala jsem mu kartu, poslala ho do vedlejších dveří k doktorovi a slyšela jsem, jak se halasně vítají. Jsou to dobří známí, jezdí spolu občas na ryby a tak. Starostovi je už dost přes šedesát. Je to takový distingovaný, zdvořilý, u nás velmi vážený pán, s chováním ze staré školy. Když ho potkám na ulici, nadzvedává si klobouk. A najednou na mě doktor volá, že potřebuje dezinfekci. Vběhla jsem s ní do ordinace a na vteřinu snad zcepeněla. Na vyšetřovacím lůžku ležel na zádech náš vážený starosta. Ještě před chvílí to byl štramák v drahém obleku, s kravatou a manžetovými knoflíčky, ale teď měl kalhoty a trenýrky stažené ke kotníkům a doktor mu začínal odstraňovat klíště, které se mu zakouslo kousíček od penisu. Hele, já vím, že jsem zdravotní sestra, však už jsem viděla ledacos, ale tohle bylo něco jiného. Ten vážený a uctívaný pán tam chudák ležel, jako by se přišel pochlubit, v obličeji byl rudý jako by měl špatně léčenou hypertenzi, já jsem tam stála s tou dezinfekcí a pusou dokořán. A doktor, kterému se to vytahování nějak nedařilo, na starostu vykřikl – Starosto, tak si ho aspoň podrž a dej stranou, já tam blbě vidím. Zdeni, v ten okamžik jsme málem zkolabovali oba, já i starosta.“
Takže pánové, hlavně vy, kteří před odchodem do přírody odmítáte použít repelent, když vám ho vaše starostlivá žena nabízí a pošklebujete se jí, že si ten sajrajt na sebe cáká, přehodnoťte své zvyky. Klíště netrpí studem a vleze vám komkoli. A je klidně možné, že zrovna u vás na ambulanci slouží třeba ta půvabná paní, co má sousední zahrádku, a vy jí budete muset ukázat víc než úrodu rajčat.
P.S. Například Míšu teď čeká výměna občanského průkazu a ostýchá se jít na úřad, aby tam starostu nepotkala. Obává se, že je společný zážitek nijak nestmelil.
