Já vím, ve Slunce seno to říká paní Růžičková o cikádách, ale jestli máte v těchto horkých dnech v noci otevřené okno, tak víte, o co jde.
V popředí mého zájmu jsou totiž ti, kdo nosí v hrdle zpěvný orgán zvaný syrinx, díky němuž mají výbornou kontrolu nad svým hlasem. Chápu, že ranní mrzouti ve vašich řadách teď utrousili něco nespisovných slov. Znám nemálo těch, kdo libé ptačí švitoření, na němž si opeřenci zejména o páté ráno dávají obzvláště záležet, považují za odporný, uřvaný, nikým nevyžádaný budíček a hořce litují, že neexistuje žádný čudlík, který by stačilo zamáčknout a byl by klid. Skoro se před vámi stydím přiznat, že já patřím k romantikům, kterým zní ptačí zpěv stejně libozvučně za kuropění jako za soumraku a bez ohledu na hodiny, se do něj ráda zaposlouchávám.
S východem slunce propuká v přírodě ptačí koncert, jaký pak už nemá za celý den obdoby. Po ránu zkrátka ptáci zpívají z plna hrdla. Určitě jste již také zauvažovali, proč je pro ně důležité předvést se právě v této denní době. Ornitologové mají dokonce hned dvě vysvětlení. Jedno z nich je jisté. Ranní zpěv má přesvědčit samičku o samečkově zdatnosti, ale liší se v názoru na překážku, kterou ptačí zpěvák ráno zdolává. Někteří soudí, že ranní zpěv je náročnější proto, že se odehrává v chladu. Dle jiných je hlavní překážkou prázdný žaludek. V každém případě chce sameček prozpěvováním v obtížných podmínkách své vyvolené předvést, jaký je kabrňák.
Docela by mě zajímalo, jestli se vědec Christopher Olson z oregonské univerzity, řadí do kategorie odpůrců či příznivců ptačího cvrlikání. Správný úsudek si neumím učinit ani poté, kdy vešlo ve známost, že právě tento učenec v rámci experimentu zpěvným ptákům přimíchal do džusu šest procent alkoholu a sledoval, zda tato konzumace ovlivní jejich zpěv stejně, jako tomu bývá u lidí. Uklidňuje mě jen to, že se nejednalo o týrání, protože příroda oplývá hojností zkvašených bobulí a ptáci jsou tudíž částečně zvyklí. A představte si, že při pokusu bylo zjištěno, že se ptáci v opilosti chovají stejně jako lidé na večírku s karaoke. Ztrácejí kontrolu i zábrany a jejich zpěv se slévá do nesnesitelnosti.
Velice ráda bych se s profesorem Olsonem setkala osobně a nabídla mu, aby podobný pokus učinil se mnou. Posluchači mého zpěvu totiž tvrdí, že i za střízliva připomínám výkony opilého ptactva a nedoporučují mi ani sborový zpěv.
Co bych tedy na závěr poradila vám, které ranní zpěvnost ptactva skutečně přivádí na pokraj zoufalství, snad dokonce takového, že uvažujete o střelbě z praku? Neunáhlujte se, prosím. Pokud se přikloníme k vědeckému názoru, že nejusilovnějšího trylkování se opeřenci dopouštějí na lačno, pak zkrátka uveďte do praxe všeobecné doporučení, jaké se dává některým zoufalým manželkám: „Krmte ty bestie!“
Mimochodem, i nám ženám mohou výše zmíněné odborné výzkumy ledacos užitečného naznačit. Dobře si odteď, dámy, všímejte, kteří pánové si po ránu vesele pohvizdují. A vy, pánové, pozor na to. Pokud si po ránu pohvizdujete či snad dokonce prozpěvujete, naznačujete tím opačnému pohlaví víc, než sami tušíte.
