Každá žena se může pochlubit diskrétním seznamem trýznivých traumat, jakými jsou velikost podprsenky, rovnátka, první vráska, druhá brada či cizí žena, která se ve společnosti smála starým vtipům vašeho muže hlasitěji než vy.
V životě ženy se v různých časových údobích vyskytují znepokojivé detaily, které ji prostě nemohou nechat v klidu. V poměru k velkým světovým událostem jde sice jen o canrourky ze zbytků kvalitní podšívky našeho žití, což zejména muži nemohou pochopit. Avšak pánové, nedivte se, že například utržené podsazení znervózní postiženou dámu na firemním večírku víc než čerstvá informace o tom, kolik nabízejí zástupci fotbalové bundesligy za našeho Pavla Kadeřábka. Výjimku by mohla tvořit leda paní Kadeřábková.
Každá žena se může bez ohledu na svůj věk pochlubit hned celostránkovým diskrétním seznamem trýznivých traumat, jakými jsou velikost podprsenky, rovnátka, první vráska, druhá brada či cizí žena, která se ve společnosti smála starým vtipům vašeho muže hlasitěji než vy.
Já vím, problémy norských velrybářů s ekologickými aktivisty i naopak, a útoky na petrochemická zařízení v Haifě se s těmi miniaturami, kterým někdy my ženy říkáme trápení, nedají srovnávat, ale když nám zkrátka utíkající oko na punčoše připadá nebezpečnější než číšníkovi host utíkající bez placení. Nevím, co přesně teď souží vás, ale mě trápí pomlčka. Obyčejné, mrňavoučké diakritické znamínko, a jakou v mém optimismu nadělalo neplechu.
Nahlížela jsem nedávno z knihovnických důvodů do databáze národních autorit na webových stránkách Národní knihovny. Na monitoru defilovali v abecedním pořadí spisovatelé, básníci, žurnalisté, ilustrátoři... Kromě hledané informace jsem tam objevila i sebe. To vám bylo milé pokoukání. Špetička hrdosti se mísila s dojetím. A pak jsem objevila tu pomlčku. Trčela neužitečně za rokem mého narození a evidentně čekala na další údaj, který jí však ještě nějaký ten pátek nehodlám dobrovolně poskytnout.
Dovedu si docela živě představit nějakou svědomitou knihovnici z národní knihovny, která je do vyplňování kolonek celá hrrr, jak brblá, že ji zdržuju od práce. Tak krásně to mohla mít komplet zaevidováno a teď má kvůli mně za pomlčkou luft. Jak ukázněný je třeba Jan Neruda s daty 1834-1891. Kromě svého literárního díla, které je součástí povinné školní četby a nenechá dodnes studenty zahálet, nenechal zahálet ani svoji pomlčku. A takových je v seznamu většina. Nás revoltujících je o něco míň.
Jsem na rozpacích. Tak nějak se asi cítí zazobaný vetchý stařík, kterého si každou návštěvu chtivě měří zadlužený prasynovec. Ani bych se vám nedivila, kdybyste teď hromadně zamířili k internetu a zkoušeli si taky najít, jestli nemáte někde svoji pomlčku. Osudnou čárečku, která možná v našem vědomí supluje vykřičník a sděluje nám, že než budou data úplná, máme se na světě ještě hodně co ohánět, neutápět se v malichernostech, žít, radovat se z maličkostí, rozdávat druhým ze sebe to nejlepší a řídit své kroky poctivým směrem.
Mám v podstatě dvě možnosti. Mohu pomlčku brát jako znamení neodvratnosti, a mohu na ni nahlížet milosrdněji. Třeba ten vodorovný střízlík střílí pozitivní náboj. Možná nastal čas srovnávání a zdravé spokojenosti s dosaženým. Snad si mám říct, že každý máme svoje: Vy, paní, máte vosí pas a manžela poštmistrem, vy madam vilu, zahradu i se zahradníkem a lekníny i ve vaně, vy slečno sedmnácté narozeniny a pod oknem zaparkovaného maturanta Felixe v nějakém hejblátku s automatickou převodovkou… a já několik vydaných knížek, radost z psaní na blogu i ze čtení báječných článků ostatních blogerů... a pomlčku. Ale handlovat spolu nebudeme.
A cože, paní Marie? Že mám toho mudrování nechat, že existují i příjemnější a dokonce slavné pomlčky? Chápu, vy abyste to nevěděla, Sklodowská-Curie. :-)
