Nelekejte se, neonemocněla jsem vulgaritou. Jen bych ráda vyhověla mladší generaci, která už má plné zuby klišé, že jaro nám otevřelo svoji náruč dokořán.
„No bóže, tak je jaro,“ ušklíbl se kamarádčin syn Martin. „Pak bude léto. Furt je ňáký roční období, to jste si ještě nevšimly?“ Seděly jsme s jeho mámou jako tvrdá XXL (všimněte si, že jsem tvrdé y inovovala, abych mládež nepopudila dalším klišé), a poslouchaly Martinovu přednášku o tom, že na jaro se pějí stále ty samé ódy. Už to zní jako odrhovačka, když se lidi rozplývají nad vůněma, barvičkama, políčkama a zahrádkama stále stejnými slovy. Přichomýtl se k nám totiž právě v okamžiku, kdy jsem vyprávěla o úmyslu uveřejnit nedělní blog, který sestavím z mých jarních fotografií, a mládežník se uchechtl, že se určitě bude jmenovat „Jaro otevřelo náruč dokořán“, nebo tak nějak ohraně. Ale já jsem se nedala, slíbila jsem mu, že blog pojmenuji tak, aby se to mladším čtenářům nezdálo tuctové ani náhodou.
A stejně, ať už jaro otevřelo cokoli, rozhodně zaplaťpámbu vypustilo všechna ta klišé, na která se tak moc těšíme.
No uznajte sami, cožpak se dá nějak drsně mluvit o naší rozkvetlé azalce?
Letos je jaro obzvláště silné. Mně dokonce na skalce vykvetl pejsek.
A první sluneční paprsky byly tak silné, že upekly kamenný chleba.
A člověk má chuť v tom všeobecném rozpuku vyrazit někam na výlet.
Když vám dojde benzin, tak třeba na kole.
Ale nezapomeňte cestou čichat k šeříkům,
šišlat na jehňátka,
pomazlit se se štěňátky,
volat čičičí na ty, které na to slyší,
ale pánové, nevolat tak na ty, jejichž novomanžel by to mohl zaslechnout také.
A hlavně všichni nezapomeňte vždy a za všech okolností dodržovat pitný režim!!!
A když jsem řekla všichni,
tak opravdu všichni!!!
Tak co, Martine, bylo to moje opěvování jara dost akční? Že ne? To se divím. Já jsem to letos totiž obrátila a náruč dokořán jsem já otevřela jaru :-)
