Za jednu z nejtěžších rodičovských povinností považuji oznámit malému děcku, že není Ježíšek. Myslím, že je to mnohem složitější než o deset let později vysvětlování rizika pohlavních chorob.
Prvním kritériem pro takto závažné sdělení je výběr vhodného věku. Zkrátka uvážit, kdy je potomek schopen drastickou zprávu bez újmy na psychice vstřebat. V pěti letech je to brzy, v šesti je vaše děcko ještě krásně nevinné, a i v sedmi kulí pod vánočním stromečkem roztomile udivené oči tak vydatně, že nemáte srdce mu idylku kazit. Já vím, že se mi to mluví, ale pozor, abyste to neprotahovali až do jeho plnoletosti.
Moc pěknou historku má na toto téma moje sestřenice. Život svého syna Radečka rozděluje na období, která by se mohla nazývat: první zub, první nočník, první krok, první slovo, první věta, první sprosté slovo a poslední Ježíšek.
Když bylo Radečkovi sedm let, domluvili se s manželem, že je načase si s chlapcem pohovořit. Bydleli na vesnici, kde kupodivu nebyli kluci jeho věkové kategorie, a tak si chodil hrát s dětmi staršími. Protože se blížily Vánoce, nechtěli synka vystavit případnému posměchu či nevhodným poznámkám ostatních děcek. Začátkem prosince u nedělního oběda zahájili osvětu. Sestřenice prý hovořila velice fundovaně o historii vánočních svátků, zmínila počátek devatenáctého století a průnik tradice zdobení vánočního stromku do Čech, líčila blahodárné účinky půstu na zažívací trakt, zazpívala několik koled, a největší práci jí dalo vysvětlit pojmy advent, roráty, Betlém, pastorela a chlév. Tatínek se zaměřil na citovou stránku věci a měl pro syna připraveno několik chlácholivých slov, která jeho prvotní zmatek hravě rozptýlí. Když tedy sestřenice konečně několika květnatými výrazy, dosud netečnému, a tak trochu znuděnému synovi, popsala to nejdůležitější, že Ježíšek neexistuje a dárky s láskou naděluje maminka a tatínek, Ráďa zbledl, chvilku strnule seděl, pak vyskočil od stolu a zapištěl: „Cože? Že neexistuje? To mi jako chcete říct, že jste ze mě dělali sedm let blbce?“
Pokud i vás tedy v brzké době čeká obdobná nepříjemná rodičovská povinnost, buďte připraveni a počítejte se vším. Ale neberte si to tak. Nekrátíte svým potomkům dětství, jen jim otevíráte další z tisíce oken do života, což vždycky doprovází menší průvan. A věřte, že jako odplata za pravdu a zároveň nejzáludnější dětská odpověď na váš verdikt: „Ježíšek neexistuje,“ zní: „A proč ne?“ Asi taky cítíte, že teprve tady jsou mnozí v koncích.
