Jestli se chcete dozvědět, co na něm mám já, nebo co na něm já nemám, začtěte se do těch pár řádků mého posledního letošního blogu.
Já vám nevím, co lidi na tom Silvestru mají? Pro mě je to veřejná oslava stárnutí. Ani spočítat se nedá, kolik lidí si hned po půlnočním přípitku povzdychne, že jsou zase o rok starší. Jooo, když nám bylo 17 a vyhlíželi jsme plnoletost, to se nám to stárlo přímo nedočkavě. Ale dneska, když mám na hřbetě víc křížků, než kdybych označila všechny chlívečky na tiketu sportky? Jako by nestačilo, že se každé narozeniny vyrojí křížek další. Jestli to už máte taky tak, nepřipadá vám, že ty přespočetné křížky, které se do počtu předem daných čtverečků už nevejdou, chvíli váhají, kam by se umístily a pak začínají z nedostatku jiných variant tu naši životní tabulku rámovat? Na vyplňování tohoto druhu tiketu odmítám spolupracovat. Stejně není výherní.
Takže neželím, že letos nejsou povoleny hromadné bakchanálie. S chutí posedím se svými nejbližšími, zasmějeme se nějaké povedené rodinné vzpomínce, slupneme pár domácích chlebíčků (dělám fakt dobrý), chvíli koukneme na něco v televizi a já si určitě budu i číst. Dělám to tak už pěkných pár let a osvědčilo se mi to. O rok starší budu až jednadvacátého června, narozeniny křížkují oprávněně. Ty vyprávěním veselých historek a kvalitní četbou neukecám. Vy taky ne. Ani Vy...
