Minulý týden se hodně slavilo. Možná jste i vy vypustili z lahví nějaké bublinky a trošku si zajódlovali.
A teď vůbec nemyslím na politiku, volby a další pomíjivé věci. Jde o něco mnohem trvanlivějšího. Minulý týden se totiž slavilo v českých knihovnách. Třeba jste i vy zaregistrovali, že v nich probíhala tradiční celostátní akce s názvem Týden knihoven.
Pokud ano, máte bod k dobru, protože svátek knihovnic a knihovníků nespočívá v bujaré konzumaci výčepních lihovin, rozhazování barevných konfet a zpívání mnoga ljeta Slovníku nerostných surovin. To si pletete se švagrovými šedesátinami. Biblio pracovníci nejsou sice žádní asketové, ale přesto dávají přednost hodnotám méně pomíjivým.
Cílem svátečního týdne je mimo jiné představit knihovny i nečtenářům jako životem tepající organismus, kterému se daří jít s dobou. To je pro mnohé z těch, kdo nevlastní čtenářskou legitimaci překvapením, neboť zhusta žijí v klamu, že zde stárnou a chátrají ohmataní F. L. Věkové, Kája Mařík a pár nostalgických důchodců, kteří se již na jinou zábavu nezmůžou. A pak tito knižní bezvěrci zkusí nakouknout a nestačí se divit regálům plným knižních novinek, modernímu počítačovému vybavení, odborně zdatnému personálu a příjemným interiérům, které lákají k chvilkovému spočinutí a zvolnění tempa. Jakmile jednou tuto oázu pohody okusí, nemohou jinak a začnou se sem vracet.
Nedivte se. Svět ponechaný za dveřmi svému osudu je proti knihovnickému relaxu divokou džunglí. Člověk má pocit, že se mu tu nemůže stát nic horšího, než že se na něj zatím nedostane čtvrtý díl severské detektivní série, což je proti tomu, že manžel nedostal grant z evropských fondů pro poradenství v oblasti lidských zdrojů a na vás zase nedostali blůzu ve vaší velikosti, úplná prkotina. Ale mýlíte se. I kniha umí být občas pěkně záludná záležitost. A nejedná se o divně spletitý děj, kterému nerozumíte ani na předposlední straně, takže se na poslední bojíte podívat. Jde o zdánlivě neškodnou knižní záložku. Zeptejte se mě, nebo kterékoli jiné knihovnické kolegyně, co se dá najít v odevzdané knize, a můžete začít psát scénář k veselohře či k psychologickému dramatu.
Nevím, čím zakládáte stránky rozečteného románu vy, doufám, že něčím vhodným a nikoli rodným listem, protože já ve vrácených knihách běžně nacházím nákupní seznamy, složenky (zaplacené i neuhrazené), kartičky zdravotní pojišťovny, výplatní pásky, pohledy z dovolené, lístečkovou poznámku, že je potřeba vyzvednout Matýska dřív ze školky a rozepsaný dopis, v němž zkoušíte sdělit jakési Magdě, co všechno máte za zlé svému manželovi, jehož křestní jméno mi zůstává utajeno, protože zde často zmiňovaný blbec v kalendáři není.
Jak vidno, v knihovně se nudit určitě nebudete. Jestli jste to minulý týden nestihli, tak se do některé neváhejte přihlásit třeba hned zítra. A pokud už čtenáři jste, zakládejte rozečtené romány jen neškodnými tiskovinami... a jestli váš Matýsek ještě není doma, tak jste ho v té školce fakt zapomněli.
