Není nic špatného na tom, že naše spotřebitelské cíle jsou jiné než dřív. Horší je to, že si o tom nemáme často ani s kým popovídat.
Pokud jste pamětníky, budete jistě souhlasit, že dnes již tržiště není tím, čím bývalo. A jestli nejste pamětníky, ale jste čtenáři například Káji Maříka, usoudíte totéž.
Na jarmarku v Lážově jste si mohli koupit hroudu žlutého másla, bochník tvarohu, holoubata, kuřata, bažanty. A taky u perníkáře marcipán, u bednáře novou štoudev a ze štůčku řezníka v bílé zástěře ochutnat domácí zabíjačku – chroupat čerstvé škvarky, nořit prst do voňavě vyškvařeného sádla a horký šťavnatý ovar ozdobit křenovým zásypem. Svůj prodejní stánek tam měl sedlář, brašnář, podkovář, jehlař, stolař a další nám již takřka neznámé profese. Ještě můj tatínek se jako kluk nejvíc těšíval na to, jak si na každoměsíčním trhu pochutná na láku z okurek. Čas vykročil jiným směrem, tudíž neznám jediného dnešního školáka, který by si při rodinném výletu do nákupního centra sliboval jako vrcholný zážitek totéž.
Není nic špatného na tom, že naše spotřebitelské cíle jsou jiné. Horší je to, že si o tom nemáme často ani s kým popovídat. Málokterá rodina se každý večer sesedne, aby mohla zrekapitulovat, co komu přinesl uplynulý den. A bývalo to ještě před časem takovou samozřejmostí jako ochutnávka kyselých okurek na trhu. Dnes na sebe děláme večer kolem sedmé spíše pššššš, aby nám neuniklo nic z toho, co nám chce sdělit Jakub Železný nebo Karel Voříšek v televizních zprávách, nebo na jiném programu reklamní slečna opěvující na kole minerálku.
Nedávno jsem na tržišti potkala velice sympatickou paní v důchodovém věku. Přitočila se ke mně s radou, že ty kedlubny, které se chystám nandat do sáčku, si nemám brát, protože jsou trupelnaté, ale ředkvičky jsou chutné a za lepší cenu než v kamenném obchodě. Ona sem prý chodí každý den. A nejraději se zastavuje u stánků vietnamských obchodníků.
„Nemají kdovíjaké zboží, ale pokaždé mi řeknou: Dobrý den, jak se máte?“ usmála se paní a smutně dodala: „A víte, že v mém životě jsou bohužel už pár let široko daleko jediní, koho to snad opravdu zajímá?“
Důchodkyně odcházela se svazkem ředkviček a já s myšlenkou, že lidstvo evidentně doputovalo do doby globálního ochlazování mezilidských vztahů. Všimli jste si, že mnozí z nás se na ostatní tváří, jako by kyselý lák popíjeli už k snídani? V tomto případě navrhuji bez ohledu na ekologický dopad důkladně zatopit, pravidelně přikládat, proroštovat a zahřívat, zahřívat. Nic jiného nás nezachrání.
