Když jsem dala v knihovně dětem kvízovou otázku, co je správné dělat při státní hymně, asi 40 % si ze tří možností vybralo za cé: modlit se. Dnes abychom se naopak modlili my za hymnu.
Otázek ve zmiňovaném testu bylo samozřejmě mnohem víc, ale žádná jiná děti tak neznejistila. U každé otázky jsem správnou možnost doprovodila dvojicí spíš žertovnou, aby u luštění bylo veselo. Proto jsem k otázce: Co je správné dělat při státní hymně? přiřadila tři možnosti: a) sedět, b) povstat, c) modlit se. K mému překvapení možnost „bé“ zvolila jen necelá polovina soutěžících.
Naštěstí text naší hymny znaly všechny děti. Většina z nich se shodla na tom, že si hymnu dovedou zazpívat hlavně kvůli fotbalu, hokeji a dalším sportům, protože tam jsou hymny slyšet nejčastěji. S tím bych souhlasila. Sama jsem sportovní fanynkou a vážně netuším, při jaké jiné příležitosti bych si vyslechla například hymnu Keni, kdyby keňský atlet Rudisha nezískal olympijské zlato v běhu na 800 metrů. Nevím, jestli jste tuto hymnu někdy slyšeli, ale při troše fantazie by se o ní dalo říct, že melodií připomíná středověké zpěvy. Není nijak ryčná, není současná, ale keňští atleti ji evidentně velice ctí a vhání jim slzy štěstí do očí.
U nás to někteří vidí jinak. Český olympijský výbor, který představil svou verzi naší hymny, soudí, že má být delší a akčnější. A nejen to. Podle předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala by měla sportovce především motivovat, měla by být bojovnější. Nevím, jestli panu Kejvalovi už někdo vysvětlil, že státní hymna není sportovní znělka. Také mám ráda francouzskou Marseillaisu nebo italskou Fratelli d'Italia, melodie to jsou jásavé a zpěvné, ale každý národ má svoje tradice, svůj naturel, svoji historii, svoji hrdost. A zdají-li se někomu slova naší hymny málo moderní, ať si poslechne či přečte český překlad hymny italské:
Bratři Itálie,
Itálie se probouzí,
Scipionovou helmou
zdobí svou hlavu.
Kde je vítězství?
Nechť Itálii vzdává svůj pozdrav,
neb římskou otrokyní
ji Bůh učinil.
Sevřemež šiky
připraveni na smrt.
Připraveni na smrt,
Itálie povolala. Ano!
Sevřemež šiky
připraveni na smrt.
Připraveni na smrt,
Itálie povolala! Ano!
Zdá se kritikům tento text moderní a mladým sportovcům blízký? A co slova hymny francouzské:
Povstaňte děti vlasti,
den slávy nadešel!
Proti nám z tyranie
zvedají svou krvavou vlajku
zvedají svou krvavou vlajku.
Slyšíte v našem kraji
hrozný řev vojáků?
Přicházejí přímo k nám
zabít vaše syny a vaše ženy!
Do zbraně, občané!
Zformujte bataliony!
Vpřed, vpřed!
Nech nečistá krev,
napojí brázdy našich polí.
Chci říct, že obě hymny jsou krásné a jako symboly svých zemí naprosto v pořádku. Ale to je ta naše taky.
Je pravda, že se česká hymna nehodí do válečné vřavy, protože je lyrická, dojemná a vlídná. Ale je naše! Je emotivní, nesmírně melodická, citlivá, a bere za srdce každého, kdo nějaké srdce má.
Věřím, že devítileté děti si ještě časem zapamatují, že se při hymně nemá sedět a nemusí se modlit. A moc bych jim přála, aby ještě v penzi mohli hrdě povstat při krásné české hymně v takové podobě, jak ji celý život milujeme my.
