To byl děsný den, i kdyby mě měli přeložit do sportovní rubriky, tak s politikem už na kafe nejdu, protože...
S Henry Rollinsem, autorem výroku, který jsem si vypůjčila do názvu, toho mám společného víc než vřelý vztah k šálku kávy. Jestli teď čekáte nějakou pikantnost, tak na ni rychle zapomeňte. S tímto americkým písničkářem, spisovatelem, vydavatelem a hercem jsem se v životě neviděla, ale dost možná jsem ho před svým narozením potkala v rajónu dětí těsně před narozením - na houbách, přišli jsme totiž oba na svět ve stejném roce. Je to chlápek nadaný, vtipný, sympatický a vyslovil či napsal spoustu zajímavých myšlenek. Jako knihovnici mě nenechává chladnou třeba tato: „Lidé jsou nejlepší na deskách a v knihách, protože tak je můžete vypnout nebo vrátit na polici.“ Pokud máte pocit, že tenhle pán asi nemá moc rád lidi, pak se jeho opatrnosti nedivte, asi potkal různé týpky. Tento jeho výrok taky ledacos vysvětluje: „Dnes jsem dostal dopis od jedné holky. Píše mi, jak za mnou na koncertě přišla a povídala si se mnou a jak jsem se k ní choval moc hezky. Říká, že byla vážně zklamaná. Doufala, že budu spíš hroznej hajzl. Zklamal jsem ji. Až ji příště uvidím, tak ji nakopu do prdele, aby se jí zlepšila nálada.“
A proč se o Henry Rollinsovi zmiňuji? No, protože toho, kdo se tak krásně vyjadřuje o kávě, bych s chutí pozvala do své nedělní Ortokavárny. A vás tam zvu právě teď:
