Pokud máte potomka, určitě máte i své vlastní představy, čím nebo kým by měl v životě být, a čím nebo kým rozhodně ne!
Každý si zkrátka budoucnost svého dítěte maluje jinak. Některá rodičovská přání jsou přitom velice skromná. Stačí, když z jejich děťátka vyroste slušný člověk, který hlasitě zdraví sousedy a nevyskytuje se na titulních stránkách novin v souvislosti s novým korupčním skandálem. Nebo jako můj kamarád Jindřich, který při pohledu na jejich pětiletého Rostíka trval na tom, že chlapec může jednou dělat klidně třeba metaře, hlavně když nebude gay.
Jindřich totiž pracoval v uměleckém prostředí, kde se čtyřprocentní menšina občas vyskytovala v přesile, a ačkoli lidsky mu to nijak nevadilo, přesto mu jeden čas rejdil tělem nějaký chlapácký hormon, který se pro budoucnost dožadoval vnoučat, zachování rodu a příjmení Pazderka.
Jednou Jindřich na letní dovolené málem zešílel. Zastavili se cestou v malém obchodě se smíšeným zbožím, a zatímco jeho žena doplňovala zásoby potravin, Jindřich se synkem zamířili k hračkám. Kamarád chtěl Rostíkovi koupit něco opravdu mužného, ale vesnický obchůdek velký výběr neskýtal. Tak synovi začal vnucovat bakelitový tank, indiánskou čelenku a propisovačku s málo oblečenou slečnou. Pětiletý Rosťa vrtěl zarputile hlavou a doslova se rozzářil blahem až při pohledu na dětskou žehličku. Tu chtěl. Jindřicha obcházely mrákoty.
Když se k nim připojila jeho žena, Rostíkovi se právě koulely po tvářích slzy jako hrachy a kvílel, že chce tu žehličku, zatímco její brunátný manžel řval, že jedině přes jeho mrtvolu a mával mu před nosem umělohmotným mečem. Když se zmatena podivnou situací zeptala, co tu proboha dělají za virvál, Jindřich zasípal: „Dášo, už je to tady, náš kluk je gay.“
Dáše dalo hodně práce manželovi vysvětlit, že chlapeček tráví většinu času s ní, tudíž je logické, že jí občas zatouží pomáhat a o napařovací žehličku se zrovna tuhle doma přetahovali. Až se Jindřich bude doma ohánět šroubovákem a příklepovou vrtačkou tak často jako ona žehličkou, prachovkou, vysavačem a mopem, tak chlapec bude mít k dispozici i mužský vzor.
Nakonec se situace obrátila. Z obchůdku vycházel blažený Rostík s žehličkou v podpaží a otrávený Jindřich, kterému Dáša koupila brožurku Domácí kutil.
Pokud si teď říkáte, že už zřejmě nevím, co bych si pro blog vymyslela za příhodu, pak vězte, že tato je naprosto autentická a odehrála se před pětadvaceti lety. A Rosťa dnes chodí s krásnou slečnou, plánují společnou budoucnost, ovšem vnoučat se od něj Jindřich zatím nedočkal. K žehličce však má jeho syn přímo odpor. Proč by jinak nosil svoje prádlo vyprat a vyžehlit k mamince?
