Víme, jak se chovat v demokracii (aneb strach ze svobody)?

Nerada se opakuji, ale jako základní myšlenku pro své dnešní přemítání, musím použít právě to, co skutečně hlásám, tedy „Nacionalismus a náboženství jsou metla lidstva“.

Proč opět dávám své názory a obavy k veřejnému propírání? Začínám mít strach z určitých skupin lidí, kteří si zaměňují svobodu s anarchií a hlavně se bojím, že nám hrozí určitá nesnášenlivost vůči různým názorům, skupinám lidí. Náš národ se začíná chovat, jako utržený z řetězu. Dnes se rozdmýchává nenávit k romské komunitě, zítra k důchodcům, později k nezaměstnaným, dále přijdou na řadu zdravotně postižení občané, později jinak smýšlející lidé. Všímám si, že hodně lidí se velmi snadno nechá strhnout a stačí jim velmi málo. Nikdo přece nemůže za to, že se narodil a patří do určité skupiny. Potřebujeme se ještě hodně učit toleranci, naslouchat také svým oponentům a dokázat si přiznat, že nemám vždy ve všem pravdu. Zvolila jsem poněkud rozvláčný úvod a pokud bych chtěla psát o jednotlivých bodech, které jsem uvedla, bylo by to na mnoho článků.K tomu se odhodlávat nechci, ba ani nudit čtenáře. Jsou to věci notoricky známé a napsali o nich chytřejší lidé, než jsem já. Dnes chci spíše přemítat na chováním a smýšlením západní civilizace, ke které doufám náš národ patří a přes všechny peripetie patřil. Ačkoli se hlásíme ke slovanským národům, jsem přesvědčena, že především jsme potomky Keltů a s východními národy máme pramálo společného. Co však považuji za chybu, nebo slabost dnešního moderního světa, je přílišná tolerance ke svobodě slova, myšlení a přesvědčení. Každá svoboda má svou hranici a v momentě kdy docází k ohrožování a násilným projevům (zde nemám na mysli demonstrace), tedy terorismu, pak končí veškeré ústupky a je třeba vyslovit rozhodně STOP! Konečně se dostávám k meritu věci, mám na mysli islámské náboženství, které proniká k nám. Jeho stoupenci se nechovají jako hosté, ale používají násilí. Zde je skutečně úkolem společnosti a politiků, aby zakročili. Můžeme se chovat civilizovaně, ovšem pouze ke slušným lidem. Není přece možné, aby přišedvši k nám diktovali své podmínky. Já pokud přijedu do jiné země, snažím se dodržovat jejich zákony, zvyky a nikoho neurážet. Podobné chování si dovoluji požadovat i od příznivců islámského (ba jakéhokoliv názoru). Pokud to tito lidé nedokáží pochopit, nemají u nás co pohledávat. Sama nejsem příznivcem vojenského vměšování do problémů jiných států a také se tím nic nevyřešilo… Snad se najdou slušní diskutující, kteří poradí, jak by se mělo správně postupovat. Nejsem nejmladší, přece jen již mám zhruba dvě třetiny života za sebou, když jsem byla mladá, naivně jsem se domnívala, že v době rozvíjejícího se vzdělání, dostupnosti informací se svět změní k lepšímu. Nedokáži si vysvětlit, že se lidé nechají zneužívat a terorizovat náboženstvím a nedokáží si udělat ve svých zemích pořádek. Vměšováním druhých se nikdy nic nenapravilo. Když jsem dopsala až k této své myšlence, tak bohužel si musím přiznat, že si vlastně nedokážeme sjednat zákon a spravedlnost ani ve vlastní zemi. Máme tu prý demokracii, ale stejně nedokážeme se sjednotit a domoci se práva pro mlčící většinu a opět tu máme vládu ostrých loktů a bezohlednosti, zkorumpovanosti a zneužití moci. Najde se někdo, kdo poradí, jak se dá žít důstojně?