Když jsme v listopadu 1989 mrzli na náměstích, věřila jsem, že nám zvoní na lepší časy, spravedlivější, než byla éra takzvaného komunistického socialismu.
Stále mi v uších zní 1. novoroční projev tehdejšího prezidenta Václava Havla. Snad to tehdy myslel upřímně, ale velmi rychle na svá slova zapomněl.
Věřím, že tehdejší písničkář Ivan Hoffman nebyl spiklencem bývalých mociápnů, kteří celý „převrat“ zinscenovali,kteří se domluvili s dizidenty na bezbolestném předání moci a umožnili největší politický podvod na naších životech. Mluvilo se o utahování opasků, ovšem ne všech, pouze těch nejslušnějších a poctivých lidí, kteří naletěli. Vždyť je tak snadné rozhazovat a krást miliardy a lepit díry na bezbranných lidech. Je mi stydno, že po 25-ti letech se nůžky víc a více rozvírají a nejhorší na tom je, že stát není schopen zajistit péči zdravotně postiženým a sociálně slabým. Pořádají se různé charitativní akce, lidé i ti nejchudší posílají těžce uspořený peníz, jenže to přece není řešení, protože takto se nedá pomoci všem potřebným. Kam jsme to dospěli, když stát nejsme my, ale hrstka vyvolených? Jak je to k pláči, když se rodiče snaží doslova ponižovat a prosit o pomoc. Příběh, který zde uvedu je jedním z mnoha tisíců. Existuje občanské sdružení "Dobrý skutek", kde jsem se seznámila s tímto článkem, který zde vkládám: Dovolujeme si Vás požádat o pomoc pro naši tříletou dcerku Verunku. Při komplikovaném porodu došlo u Verunky k zástavě dechu, musela být resuscitována a své první dny života trávila na jednotce intenzivní péče. Byla propuštěna z nemocnice s doporučením cvičit Vojtovu metodu. Absolvovala vyšetření u neurologa, ten nám sdělil, že má Verunka poškozený mozek vlivem nedostatku kyslíku při porodu, a navrhl nám pro ni možnost ústavní péče, protože je její postižení rozsáhlé a sami na to nebudeme stačit. Nepřipadalo však v úvahu, že bychom Veroniku svěřili do ústavní péče, a začali jsme bojovat. Navštěvujeme Dětské rehabilitační centrum Medvídek v Brně Lískovci, tam nejenom cvičí, ale má také logopedickou péči, canisterapii i muzikoterapii. Jednou týdně jezdíme na hipoterapii, ergoterapii a plavat do bazénu. Spolupracujeme s Poradnou rané péče Dorea, s dětskou klinikou Logo, několikrát ročně jezdíme do Dětské léčebny pohybových poruch v Boskovicích. Verunka se umí se posadit, leze po kolenou a je bez plen. Snaží se mluvit, spojuje slova, ale zatím je na úrovni 15měsíčního dítěte. Nedokáže chodit, chůzi nahrazuje lezením po kolenou zpříma, bohužel tím však trpí kolenní klouby, takže je třeba docházet na orthopedii. Nezvládne používat prstíky, není tedy schopna se sama najíst. Má problémy s polykáním, následkem toho stále sliní. Dozvěděli jsme se, že v Lázních Klimkovice se otevřel nový léčebný program Klim-therapie. S programem jsme se seznámili a po konzultaci s lékařem byl také naší Veronice doporučen. Absolvování této léčby neproplácí zdravotní pojišťovny, a tak je třeba uhradit 47 000,- Kč. Je nutné léčbu ve speciálním stabilizačním oblečku absolvovat nejméně jednou za rok. Všechny naše peníze investujeme do Verunčina zdraví, ale bohužel naše finanční situace je taková, že jsme nuceni požádat vás o pomoc. Předem děkujeme. rodiče Kateřina Hunkesová a Dalibor Gožďál Protože žádná velká pomoc se nenašla, nešťastní rodiče, hledali někoho, kdo by jim přeložil tento text do angličtiny, snad se domnívají ,že v zahraníčí se pomoc najde snadněji, nevím: Nemáte naději´´ to jsou dvě slova, která nám stále znějí v uších a také důvod proč bylo založeno občanské sdružení Verunka. Verunka je jméno naší dcery. Při komplikovaném porodu císařským řezem došlo u Verunky k zástavě dechu, musela být resuscitována a své první dny života trávila na jednotce intenzivní péče. Po jedné návštěvě u neurologa nám bylo řečeno, že naše dcera má poškozený mozek vlivem nedostatku kyslíku při porodu a navrhl nám možnost ústavní péče. Další neurolog ke kterému jsme přišli s velkým očekáváním nám řekl, že Veronika nikdy nepůjde do normální školy, nikdy nepovede normální, samostatný život a my ten náš strávíme vyměňováním jejich plen a péči o ni. Říkal, že ví co bychom chtěli slyšet, že máme nějakou naději a dcera bude v pořádku, ale my ani ona žádnou naději nemáme! Od narození Verunky jezdíme na rehabilitace, navštěvujeme Dětské rehabilitační centrum Medvídek, kde nejenom cvičí, ale má také logopedickou péči, canisterapiii muzikoterapii. Jezdíme na hipoterapii, ergoterapii a plavat do bazénu. Spolupracujeme s Poradnou rané péče Dorea, několikrát ročně jezdíme do Dětské léčebny pohybových poruch v Boskovicích, Dětského rehabilitačního centra Pavučinka v Šumperku a do lázní Klimkovice. V současné době zní diagnóza naši dcery Dětská mozková obrna, perinatální asfyxie, smíšená forma dyskinetická. Nikdy jsme nepřestali věřit, že se Verunka postaví na vlastní nožičky a bude chodit. Vytrvale na tom pracujeme. Pomozte nám dosáhnout cíle, aby Verunka chodila a byla jednou v životě soběstačná. Děkujeme za případnou pomoc Dále se snaží zorganizovat sběr víček z PET lahví, všechno jsou to činy zoufalství. Takže takhle jsme dopadli, žijeme ne v moderním kapitalismu, ale v zami kde plati heslo: “Urvi, co můžeš a do slabého kopni”! Tohle jsme skutečně chtěli??? Již se vůbec nedivím, že lidé chtějí volit komunisty!!!
