Několikrát jsem psala vzpomínky na svého tatínka. Často si říkám proč se mi nejvíce vybavují vzpomínky na něj a život s maminkou nějak nedokáži popsat. Snad je to tím, že její lásku a obětavost bere dítě často jako samozřejmost.
Až dnes si vybavuji, jak neměla život nikdy snadný a přesto dokázala se obětovat celé rodině. Bez jejího hnacího motoru bych dnes těžko seděla u PC a psala své názory. Dokázala strašně moc a nikdy ji nezapomenu, že stále bojovala s nepřízní osudu a stále hledala možnosti, mé léčby. Byla prostě k neutahání. Je pravdou, že mnohdy se jí nelíbily vtipy, které občas vyprávěl tatínek, na druhé straně se dokázala smát na celé kolo u televize, pokud vysílali veselé scénky s Menšíkem, Holzmanem. V tomto měli odlišný vkus. Vzpomínám si velmi těžce, kdy se v životě dokázala odvázat. Mnohokrát to nebylo, ale přece jen… Ačkoliv pracovala v hospodě jako servírka, nesnášela alkoholiky, úplně se ji protivili, ale svou malou postavou, ale ráznou povahou se k tomuto povolání hodila. Každý rok v létě k nám brala tak na tři týdny strýčka s tetinkou z Ostravy, které měla velmi ráda a svým způsobem ji nahrazovali rodiče, které záhy ztratila. Zejména tetinka bylá vášnivá hráčka desetníkových žoliků a tak mívali se strýčkem každý večer(pokud měla mamka krátký týden, tedy do osmi hodin), již připraveny své sáčky desetníků a karty na stole. Dokázali hrát velmi vášnivě a hádky o desetník bývaly často komické. Jednoho večera jsme však čekali marně. Nečekaně přijel táta domů v devět, normálně jezdíval z odpolední v jedenáct. Uviděl naštvanou tetinku a podivil se, jak to, že není manželka doma. V obavě, že snad něco neblahého stalo se vytočil a vyrazil do hospody, s tím, že se hned vrátí. Nevracel se, dávno minula zavírací hodina, karty i peníze jsme sklidili, přemýšlela jsem, zda se tam nemám vypravit taky, když kolem půlnoci konečně přišli. Otec byl střízlivý, v hospodě zůstal vlastně proto, že mamka, nezvyklá pití, se po skončení směny, nechala chlapy přemluvit, sedla k nim ke stolu, původně na chvíli a začalo se poroučet kolem dokola. Celým neštěstím bylo, že si dala Becherovku, jedna či dvě skleničky neškodí, ale jak já říkám s tímto sladkým lepidlem se musí opatrně. V hospodě bylo tedy prý veselo, zpívalo se a na tetinku se strýčkem se zapomnělo. Návrat byl veselý, jen tetinka (absolutní odpůrce alkoholu) neřekla ani slovo a šlo se spát. Nikdy jsem tak spontánně veselou mamku neviděla, ruka hore a zpívala snad celý repertoár odrhovaček. Druhý den, bylo zle. Bolela ji tak příšerně hlava, že s ní nemohla pohnout snad ani o milimetr a to měla jít v poledne do práce. Tetinka se zlobila, sice uvařila oběd, ale odmítala dlouhé hodinu na mámu třeba jen promluvit. Pak se ji přece jen zželelo a přinesla ji bylinkový čaj. Příhoda byla zapomenuta, ještě dlouhé roky jsme hrávali žoliky, ale již nikdy více jsem neviděla maminku pít, maximálně na Silvestra jednu skleničku sektu. Příbuzná mi občas vypráví, že bývávala veselá kopa, pouze před námi dětmi se tak neprojevovala…
