Absolutně nechci nikomu radit, pouze se zamýšlím nad tím, jak mohou rodiny žít z minimálního příjmu a již vůbec si nedokáži představit, kde by asi tak vzala průměrně podpříjmová rodina na spoření na důchod, jak si naší skvělí ministři představují. Žádných z nich nemá ani poněti, jak vlastně žijí lidé, kteří doslova čekají na výplatu a to ve svém zamyšlení neuvádím lidi, kteří ani žádné zaměstnání sehnatt nemohou a většina by pracovala ráda. Takže berte moje mudrování, jako návod k diskuzi.
Velmi obdivuji ženy, které dokáží vyjít s málem a postarat se, aby rodině nic potřebného nescházelo. Dá to mnohdy hodně starání. Ono se lehko nakupuje a nepřemýšlí o tom kolik,co stojí,horší se pak zvyká na mnohem nižší příjmy, kdy nakonec nezbývá nic jiného, než si vzít tužku a napsat cifru, kterou mám k dispozici. Pak si napíšeme vše. Co jsme museli platit i to co jsme kupovali. A nyní dochází ke škrtání položek, bez kterých se můžeme obejít, aby se z nás nestali bezdomovci, otrhanci a věčně hladovějící a půjčující si lidé, protože cesta půjček, je cesta do pekel. Po důkladném zvažování pro a proti zjistíme, že je ta větší polovina položek, které vůbec nepotřebujeme nutně k životu. Je jasné, že zaplatit bydlení musíme za každou cenu, nakoupit potraviny je nutné taky, ale tady už přemýšlíme, které věci, jsou zbytečně předražené, ale zdravou výživu zase moc šidit nesmíme, zvláště děti ve vývinu a lidé postižení různými zdravotními postihy, ti nemohou být ošizeni. V případě možnosti vařit doma se ušetří hodně,jednak to stravování po jídelnách a restauracích není vždy zdravé a často pěkně otvírá naši peněženku dokořán. Jak se oblékat? Není třeba chodit nutně nemoderně a ošuntěle, ale značkové oblečení určitě nepotřebujeme, nejsem sice příznivkyní různých bazarů, ale mnohé ženy svou šikovností jsou schopné stvořit zázraky, my ostatní se občas musíme spolehnout na pomoc šikovných kamarádek. Boty se dají často opravit, pokud se tedy oprava vyplatí, jen děti nelze odbýt nekvalitní obuví , aby nedocházelo k různým anomáliím, které později již nejdou napravit. Na hygieně se dá ušetřit, ale je pravda, že ne vždy to nejlevnější je taky to nejlepší, tady rozhoduje osobní zkušenost, stejně jako u čistících prostředků. Dětem do školy se pomůcky nedají nepořídit, ale opět nemusí být luxusní, musíme umět vysvětit dětem, že nemohou mít všechno in. Léky a poplatky u lékaře se bohužel zaplatit ze zákona nedají nijak obejít, životní minima a štrapáce s choděním kolem žádostí, jsou tak akorát k zlosti, pokud tohle zanedbáme, těžce se nám to vrátí. Řeknete si, té se to píše, ale kde jsou rady, co nutně nepotřebujeme. Určitě si nekoupíme dva televizory, není důležité si kupovat nejmodernější mobily a už vůbec si zbytečně telefonovat blbosti, které si klidně můžeme povědět osobně, nebo pošleme SMS-ku, pokud je to nutné. Bulvární časopisy si kupovat již vůbec je zbytečnost, knihy si půjčíme v knihovně, či u přátel, pokud máme rádi hudbu, tak velmi pečlivě vybírat, zbytečnosti počkají na lepší časy. Co je smutné, tak určitě kulturní akce snad pouze za odměnu i ty dárky k svátkům, narozeninám i Vánocům pouze velmi malé. Internet většinou rodina potřebuje, ale pokud to nejde, tak v nouzi jsou internety v informačních střediscích, kávu si uděláme doma. Pak často zjistíme, že již vůbec nám nezbývá na honosné návštěvy, kdo nás má rád, tak nás neopustí ani v nouzi. Pokud máme auto, tak na nové se můžeme akorát podívat, žádné leasingy, zaplatíme dvakrát tolik. Platíte si různá spoření, tady je to nejhorší, zrušení přijdeme často o značné sumy, pokud ,možnou je zredukovat na minimální možnou částku. Hlavně odhánět všechny dealery, kteří vám slibují modré z nebe. Pokud ani tyto úspory nestačí, tak všechny položky bohužel ještě jednou přehodnotit, ale nevynechávejte pokud možno pojištění domácnosti ani proti úrazům, vždyť znáte to úsloví:“Na podělaného i záchod spadne!“ Věříme, že krize pomine a jednou bude lépe! Musí, nemůže se pořád dařit jen těm jedněm a těm samým. Bohužel však nabývám pocit, že si necháváme na sobě dříví štípat. Víra v lepší zítřky se začíná někam vytrácet... Co vy na to?
