Využívám facebooku, jako zdroj informační, zábavní a především komunikační. Jsem člověk hodně izolovaný, rodinná i zdravotní omezení mi neumožňují se plně seberealizovat a tak tato sociální síť mi umožňuje být ve spojení se světem, konfrontovat své názory a dokonce jsem zde získala několik pevných a dlouhodobých přátel, o kterých již nyní vím, po životních zkouškách, že nezradí, ba naopak podají pomocnou ruku. Takových lidí si velmi vážím, ráda bych je zde pojmenovala, ale jsou natolik skromní, že by se necítili za tuto formu vděku dobře, což respektuji…
Svým poněkud komplikovaným úvodem jsem se dostala trochu jinam, než o čem byl můj záměr psát, hned to napravím. Ne každý se registruje na této bezplatné síti nezištně a hned uvedu příklad. Mám velmi dobrého dlouholetého kamaráda z Jihočeského kraje, se kterým nás spojuje především vzájemná důvěra, jinak jsme velmi rozdílní, snad ani ne v názoru na lidské hodnoty, spíše se různíme politickým pohledem na tento svět. Přátelství však tím netrpí, protože jsme oba demokraté a vzájemně se respektujeme. Proč však vůbec, zdálo by se banálně, píši? Teprve včera, snad se styděl za svou naivitu, či důvěru v lidi, se mi svěřil, že přijal žádost o přátelství ženy (zde nedokáži použít slovo dáma), sice se vyhnul svým pohnutkám, čím ho zaujala. Ostatně to nepovažuji za podstatné. Sice nedokáži svého kamaráda, kterého jsem měla za vzornedůvěřivého a velmi obezřetného muže, úplně pochopit, ale stalo… Údajná „přítelkyně“, snad z Liberce, ale to nemusí být pravda, rozehrala hru na strunu jeho citů, naříkala, že nedostává výplatu, nemá na jídlo, nájem, prostě na nic, což se v dnešní době běžně děje, takže se snad ani nedá divit, že ji skočil na špek a přece jen ji menší obnos zapůjčil. Dohodli se na termínu vrácení a považoval věc za vyřízenou. Jenže ouha, v dohodnutém termínu k žádnému vrácení dluhu nedošlo. Po marném několika měsíčním čekání, se odhodlal pourgovat svoji pohledávku. Nejdříve se od oné ženy, těžko určit, zda paní, slečny, vdovy či rozvedené, dočkal výmluv, že nedostala sociální dávky, tedy již ne výplaty. Po dalším měsíci si dovolil ji upomenout, ne snad, že by bez těch peněz nemohl být, ale z principu, se mu dostalo vyhrůžek, že ho nechá vymazat z facebooku. Když se mi včera přece jen přiznal, podívala jsem se na profil dotyčné osoby a zjistila jsem, že má v přátelích 1.815 osob. Je to vůbec normální mít tolik přátel? Dokážete si představit kolik asi lidí z tohoto počtu obalamutila? Takže velmi všechny varuji, než stisknou tlačítko „Potvrzení přátelství“! Chybami se člověk učí, v tomto případě to naštěstí nebylo tak bolestné. Dobře však zvažte, než někomu začnete věřit, svěřovat se atd.
