Být ministrem

Je tak strašně pohodlné, takový člověk nemusí vůbec ničemu rozumět, nikomu není zodpovědný a pokud je náhodou poslancem, nebo senátorem, tak je prakticky nepostižitelný.

Jen se tak zamýšlím nad činností různých kauz všech vlád, nejen současné a dospěla jsem k výše uvedenému závěru. Nic se nevyšetřuje, pokud náhodou ano, tak se stejně všechno pěkně zamete pod koberec. Jedno však nechápu již vůbec. Kde je nějaký morální kredit lidí, jakými jsou pánové Vondra, Kalousek a zbývajících členů vlády. To nikomu nevadí s kým v té vládě sedí? Zřejmě jsou opravdu všichni stejní, každý pravděpodobně na někoho něco ví a taky z korýtek se tak dobře mlaská, sem tam se pomůže členům rodiny, kamarádům… Co si myslí občané? Ale to je přece pánům u vesel srdečně jedno, hlavně že oni mají své jisté. Kde je ta vláda rozpočtové zodpovědnosti? Nějak vidím, že zřejmě je velký nedostatek odborníků. Ministra financí dělá chemik (podle toho to taky s financemi vypadá, pravděpodobně dělá s nimi laboratorní pokusy). Vláda přijímá rozhodnutí a vůbec netuší, co svým rozhodováním způsobí. Celý důsledek takového vládnutí je prachsprosté zdražování, které ničí nejchudší vrstvy, začínají to pociťovat střední vrstvy. Vůbec se nezastavilo zadlužování, to nám vesele pokračuje. Ten chemický odborník na financích, je vážně kouzelník. A kde je morální prestiž chartisty Vondry? Možná takový býval, než si přičichl k moci, pak již je úplně jedno, zda se na něj lidé dívají skrz prsty. Peníze dokáží skutečně zocelit, tedy pozvednout drzé sebevědomí. Kdejaký zaměstnanec podepisuje hmotnou zodpovědnost a zacvakne ze svého každý sebemenší zmetek, který vyrobí, prodavačky zaplatí ze svých nízkých platů manko na prodejnách i když nic nevzaly, pouze nedokázaly zabránit krádežím. V naší zemi se bohužel měří dvojím metrem. Trochu smutné, že?