Dnes je podle kalendáře státní svátek! Je tomu skutečně tak? Máme skutečně co oslavovat? Vnímají naši občané, že mají být na něco hrdí?
Obávám se, že dnešní den je pro ně pouze vítaným dnem volna, prodloužený víkend, který většina využívá k návštěvě hrobů svým předků, popřípadě k zazimování svých domů, chat, dodělávek na svých pozemcích či zahradách. Někteří se věnují svým dětem, vnoučatům, či vlastník koníčkům, jiní prostě odpočívají, když už ten volný den prostě je. Osobně považuji ponechání tohoto státního svátku za frašku. Kladení věnců a státní vlajky na veřejných budovách v právě tento den, za ukázku pohrdání vším, zač bojovali naši předkové. 28. října 1918 vznikla Československá republika. Tehdy bylo skutečně, co oslavovat, TGM, Štefáník i jejich spolubojovníci mohli završit svůj dlouholetý boj za nezávislost. Tehdy měli skutečně lidé důvod vyjít do ulic a cítit hrdost a vlastenectví. A dnes? Co vlastně se má oslavovat? Vzpomínku s trpkou pachutí? Přece všichni víme, že 1. 1. 1993 již žádné Československo neexistovalo. Dva kohouti na jednom smetišti měli málo funkcí a tak rozbili tento stát, na který jsem bývala hrdá a předpokládám, že ne sama. Doufám, že se tatíček Masaryk neobrací v hrobě, co z jeho úsilí, roků práce a snažení zůstalo. Upřímně doufám, že hlavním viníků tohoto díla jednou zmizí ten jejich falešný úsměv z jejich pitvorných tváří. Co je pro dnešní mladou generaci dnešní den? Myslím, že pouze volný den. A pro nás starší? Pouze bezmocná trpká vzpomínka a pachuť, že jsme trpně dovolili zničit a dát rozkrást vlastní minulost, nač jsme mohli být hrdí… Slýchám často, že je dobře, že jsme se rozdělili, že jsme sami dál. Nemyslím si to! Navzájem jsme se obohacovali, doplňovali. Nyní jsme prostě odrobinka, pohozená na pospas světu. Jaký názor máte vy? Slavit však nemáme,rozhodně, co! Pouze vzpomínky nám zůstaly a ty nestojí za žádný státní svátek.
