Iveta Bartošová trochu jinak, jako dobrý příklad pro jiné

Vážení čtenáři, Ivetu Bartošovou asi všichni známe zejména z bulváru a to často ve světle spíš nějaké problémové osoby. Rád bych ji touto formou hájil, neboť já osobně jsem měl s ní převážně velmi positivní zkušenosti. Sluší se totiž, když je člověk veřejně tupen, aby pokud se nachází někdo, kdo má k tomu co říct na jeho obhajobu, aby tak učinil. Popovídám svůj příběh: Ivetu jsem často viděl na titulní straně bulváru. Přišlo mi, jakoby nebyl nikdo, kdo by se o ni staral a v srdci jsem si řekl, že bych pro ni něco hezkého udělal. Jsem takový člověk, že když vidím někoho a cítím, že by ho něco potěšilo, tak se to snažím udělat. Dělám to tak celý život různým lidem.

Objevila se příležitost zaplatit ji provoz webových stránek na podporu její umělecké činosti. Moje nabídka byla přijata a pak se stalo něco hodně zajímavého. Dostal jsem od Ivety pozvání postupně na čtyři koncerty. Víte, já takových skutků jako pro Ivetu jsem v životě udělal pro různé lidi mnoho, ale nikdy jsem od nikoho nedostal nějaké pozvání. Ta žena se mi chtěla nějak ovděčit. Poprvé v životě jsem dostal takové pozvání. A to není všechno, když jsem přišel na koncert, tak mě vždycky objala a políbila. To bylo snad taky poprvé, kdy mě někdo objal. A to nebylo nějaké formální objetí, to jsem cítil, že tím něco ze srdce dává. Večer doma byl z toho polštář mokrý.

Pak se stalo, že neměla před Vánocemi (2010) žádné peníze a tak jsem ji půjčil nějakou částku a řekl ji, že až si něco vydělá, tak mi to vrátí, ale pak jsem ji napsal, že mi to nemusí vracet, že to má dárek, že ji nechci zatěžovat břemenem závazku. Ona ale po nějaké době částku přesto vrátila. Už jsem v životě půjčil peníze mnoha lidem a nakonec jim řekl, že mi to vracet nemusí, ale nikdy se nestalo, že by mi to někdo přesto vrátil. Iveta mi ty peníze vrátila ikdyž nemusela, něco takového jsem nikdy nezažil.

Pak jsem krátce s Ivetou blíže kamarádil, a pamatuji, jak byla něco nakupovat a ptala se mě, co mám rád. Já mám a měl různé kamarádky, ale nikdy se mě žádná nezeptala, co mám rád. Takové slova jsem slyšel jen od Ivety. Snad poprvé v životě se mě někdo zeptal, co mám rád. Šlechetnější ženu, než je Iveta jsem nikdy nepoznal. Samozřejmě poznal jsem i její slabší stránky, ale o tom píšou jiní, o tom psát nechci.

Iveta je žena, která když jsem pro ni něco udělal, tak se mi to snažila nějak vrátit. Já snad žádnou jinou takovou ženu neznám. Když pro nějakou jinou kamarádku něco udělám, tak prostě pak čeká, až se to bude zase opakovat, ale téměř nikdy ji nenapadne udělat sama od sebe zase něco pro mě. Iveta by mohla učit druhé ženy, je hodna úcty a vážnosti. Ivetě jsem moc vděčný za ty skutky, které pro mě udělala, protože tím taky hodně pomohla uzdravit určité místa v moji duši, které jsem měl po mnoho let bolavé.

Výčet hlavních skutků Ivety, které jsem u jiných lidí neviděl:

• podpořil jsem její pracovní činnost, jako už mnoha lidem, ale od Ivety jsem dostal 4 pozvání, od jiných ne.
• při setkání mě vždy Iveta srdečně objala a políbila
• vrátila mi peníze, přestože už nemusela ( tohle se mi nikdy od nikoho nestalo )
• zeptala se mě, co mám rád ( od jiných tohle neznám ) Poznámka: Samozřejmě se mě někdo třeba zeptal, co si dám, na co mám chuť, ale tady se Iveta vyloženě ptala, že bude mít radost ať koupí právě to, co mám rád, aby mi udělala radost, snad je cítít ten rozdíl, jak to myslím
• když jsem ji jednou v něčem hodně pomohl, napsala: “ … nikdy ti to nezapomenu, chtěla bych se odvděčit ...”
• když jsem měl období, kdy jsem se cítil hodně sám povzbudivě napsala: “ … pamatuj, nejsi sám …” , moc mi to tehdy pomohlo

Jsem Ivetě za tohle vděčný a v mých očích je dokonce hodna toho, když by někdy chtěla, že bych byl její muž, protože je to žena, která nejenom bere, ale také chce dávat, která se snaží ovděčit sama od sebe bez toho, aby ji někdo o tom říkal. Všechny ostatní problémy, které má jsou podle mě jen důsledkem toho, že lidé s takovým charakterem jako má ona v podstatě nejsou a tak se cítí často sama a je v různých depresích. Vím, že to,  o čem píšu je ve své podstatě normální slušné chování, ale nevím proč, já jsem se s tím nějak v životě ještě nesetkal.

Chtěl bych ji také hájit ohledně toho, když se píše, že není dobrou matkou. Hodnotit rodiče můžeme jen podle toho, jaké jsou děti, ale její syn je naprosto v pořádku a tak není nejmenší pochyb, že Iveta je dobrou matkou. Je to podobné jako ve škole, dobrý učitel se pozná jen podle toho, jestli se žáci naučili nebo nenaučili a ne podle toho, jak učitel vypadá nebo působí. Stejně tak v práci se dobrý šéf pozná jen podle toho, jestli funguje nebo nefunguje jeho tým a ne podle toho, jak šéf vypadá. Prostě jediné relevantní kriterium pro takové hodnocení jsou konečné výsledky a ne nějaké řeči a teorie.

Chtěl bych této příležitosti také využít dát čtenářům zamyšlení ohledně toho, že není dobré druhé lidi soudit na základě dojmů a zdání, ale soudit by se mělo jen podle skutků a jestli někdo nemá s někým konkrétní zkušenost a nedokáže podrobně vysvětlit, co vlastně ten druhý udělal nebo neudělal špatného či dobrého, měl by se zdržet vyslovovat jakékoliv soudy. Mluvit o někom jiném něco špatného na základě dojmů a zdání je totiž nešlechetnost a není to láska.

Jestli někdo chce říct o Ivetě něco špatného nebo vůbec o komkoliv jiném ať jasně a podrobně popíše, jaký špatný skutek daný člověk vykonal a zřetelně vysvětlí v čem spočívá zlo spáchaného skutku a jestli danou věc není schopen podrobně popsat a vysvětlit, pak ať takový člověk nic o druhém nic špatného neříká, jinak totiž pak taková slova nepřinášejí žádný užitek, ale naopak znečišťují mysl a srdce. Proč by ale naše srdce mělo být znečišťované ? V srdci však má růst láska, ale nerozvážné soudy lásku zabíjí.

V úctě

Zdeněk Macura