Je fakt 15. března, nebo mi něco uniklo? To už si ani TAKTO významné datum nepřipomeneme? Pamětníci bohužel vymírají, tak si německou okupaci připomínejme alespoň písemně.
Jsem trochu nervózní – mám takový ten pocit, že píšu nějakou faktickou chybu, něco nepravdivého, a někdo mi to pak dá oprávněně sežrat…
Ale počítač i mobil mi říkají, že je dnes 15. března. To datum znám, protože 15. března 1939 proběhla německá okupace Čech, Moravy a Slezska. Já chápu, že se nemusíme v minulosti úplně utápět, ale to jsme na ni opravdu zapomněli až tak, že na iDNESu, iHNedu, Novinkách ani Blesku jsem o tom nenašel ani zmínku? Na webu České televize aspoň něco o tom období zahlédnete, a díky bohu za Český rozhlas, který asi jako jediný má vzpomínkový článek.
Tak si to holt zrekapitulujme tady… Stručně. Kloudnou verzi nabízí třeba Wikipedie, ani nemusíte do knihovny…
30. září 1938 nás zradily Británie, Francie, Itálie a v tzv. Mnichovské dohodě nás předhodily Německu. Došlo k okleštění republiky (Sudety, atd. atd., snad aspoň ze školy to znáte, když v novinách si to nepřečtete).
Nacistům to nestačilo atd. atd. atd.
14. března večer a 15. března 1939 proběhla okupace Čech, Moravy a Slezska. Měli jsme zakázáno se bránit. Neřeším, jestli se mělo, nebo nemělo… Jen řeším, co se stalo, a pořád se při tom psaní divím, že to dělám já, místo aby novináři zrecyklovali rok starý článek. (Nebo 20 let starý článek.)
16. března 1939 vyhlašuje Hitler zřízení Protektorátu Čechy a Morava.
Z nějakého důvodu to je jakoby „legální“ a válka ofiko začíná až 1. září 1939, protože po Mnichovské zradě se nás mocnosti, jež část republiky přenechaly Německu, nezastaly silou ani v tomto případě.
To je vše.
Není to dostatečně významné, abychom si to připomněli?
Jak říkám, nemusíme se v tom utápět. Nemusíme to dodnes se zaťatou pěstí vyčítat Francii a spol., protože na jednu stranu to opravdu „je minulost“. Na druhou stranu se z toho poučme a nedělejme si iluze, že dnes by se evropské „super“státy zachovaly jinak…
=== A TEĎ NEVKUSNÝ SKOK DO DNEŠNÍ POLITIKY. Doufám, že to neberete jako poplivání smutného historického výročí, když si trochu přihřeju polívčičku s tím, jak bezútěšné je to pro mě z pohledu mezinárodní politiky dnes.
My totiž těmto evropským mocnostem v čele s Německem můžeme smutně „gratulovat“.? Po 79 letech jste té nadvlády skoro dosáhli.
O životě v České republice dnes většinově rozhodují právě Němci a Francouzi a Britové.
Dvě války Němcům ve snaze o nadvládu nepomohly, řešení našli až díky čtyřicetileté příležitosti analyzovat komunistickou totalitu. Nahradili diktaturu RVHP diktaturou EU, která je stejně neefektivní a dirigistická. Zavedli „obchodní“ unii (to by bylo dobře!), ale přetvořili ji v politický moloch, ve kterém se malé státy víceméně dobrovolně vzdaly všech svých pravomocí. (Nad nedemokratickými tlaky na Iry přimhouříme oči, že ano… Taky nebudeme mluvit o tom, jak se vyhrožuje zemím, které si nechtějí zvýšit statistiky znásilnění vynuceným importem doktorů a inženýrů neznámého vyznání z neevropských zemí…)
Občas, když si stěžuju na Lisabonskou smlouvu a zrůdnosti, které vycházejí z Unie, se mě lidé ptají: „A to bys chtěl, aby měli Češi při vytváření společných politik stejně silný hlas jako Němci, kterých je jánevim šestkrát víc?“
Ne!
Nechci, abychom měli stejný hlas. Nechci, aby vůbec nějaký hlas byl. Psal jsem o tom velmi důkladně tady na blogu.
Evropské země nemají stejnou historii, kulturu, tradice, jazyk, zájmy, názory, priority ani přírodní podmínky. Je nesmysl, abychom měli stejnou zahraniční, obchodní, zemědělskou a kdovíjakoujinou politiku. Je nesmysl, abychom harmonizovali legislativu, abychom harmonizovali prostředí. Nejen že to nejde dělat „spravedlivě“ a malé země budou trpět. Je nesmysl to vůbec dělat, není důvod to dělat.
Nic nám nebrání v tom, abychom žili v míru a obchodovali. Naopak, diverzita může být velmi prospěšná konkurenci. Klidně najmu Němce, klidně ať jde Čech pracovat do Francie, jestli se nebojí. Rád koupím italské víno a rád do Británie prodám český papír.
Ale česká politika je česká, česká ekonomika je česká, a česká společnost je česká. Ne britská, ne francouzská, ne italská, ne ruská, a už vůbec ne německá.
Boj po 79 letech pokračuje, i když už jen intelektuálně. A i když jsme už skoro prohráli. Musíme si dupnout, musíme vystoupit. Mír ano. Federativní unii s německou multikulti neomarxistickou nadvládou ne.
