Staletá stromořadí se samotáři

Natura jakožto kultura. Putování prostorem podhorské krajiny a její přírodní pamětí. Dub(n)ová fotopřehlídka…

Uctívání dubů

V různých kulturách bývaly mnohaleté stromy považovány za posvátné. Lidé neprojevovali úctu stromům, ale ve svých představách duchovým bytostem božského či démonického původu v nich bytujícím. Nejposvátnějším stromem Slovanů, stejně jako všech Indoevropanů, byl dub (zdroj: 1. dole) Imponoval mohutností, silou, odolností, tvrdostí dřeva. Dub byl zasvěcen bohům oblohy, kteří bouří a metají blesky, např. slovanskému Perunovi (jeho atributem byla sekera, oblíbená zbraň slovanských bojovníků), severskému Thorovi, keltskému Taranisovi, saskému Donarovi, řeckému Diovi, římskému Jupiterovi. Dub dobře roste nad spodními prameny, má hluboko zapuštěné kořeny. Je silně elektricky vodivý, a tak se stává, že po něm sjede blesk, což bylo dávnými obyvateli vnímáno jako výrazné znamení.

Stromořadí i solitéry

Stromořadí, též alej, je krajinotvorným prvkem pomáhajícím členit prostor terénu. V evropské kultuře jsou období jejich obliby střídané s neoblíbeností. Pravidelné aleje existují v některých zámeckých zahradách; typickým příkladem jsou francouzské barokní zahrady. Existují i nepravidelné aleje. Jejich půvab vyplývá z volnosti s ohledem k jedinečnosti tvarů stromoví. Řady stromů v krajině, lemující dlouhé roviny silnic, jsou vjemově monotónní.  Tam, kde je terén zvlněný, aleje udržují pozornost cestovatele v očekávání, co se může vynořit za zákrutem či za obzorem. Specifickým jevem naší krajiny jsou dubová stromořadí na sypaných hrázích rybníků. Duby jsou dlouhověké dřeviny, mají spletité a bohatě rozvětvené kořeny a tím příhodně vyztužují břehy i hráze.  Věkovité řady stromů jsou ochranáři vnímány jako ostrovy biodiverzity a mikroklimatu. Jejich ekologický význam narůstá s věkem, tím dochází ke zvyšování strukturální rozmanitosti. Je známo, že pro živočichy obývající dřevo dubu je význačné stáří až v rozpětí mezi 400 – 800 lety, tj. dávno po pokácení. Takového věku dosahují duby jen velmi výjimečně (zdroj: 2. dole).

Dubové aleje v CHKO Blanský les

V Chráněné krajinné oblasti Blanský les, rozléhající se na Českokrumlovsku, s krátkými přesahy do Prachaticka a Českokudějovicka, jsou chráněna dvě památná dubová stromořadí. V součtu je to 140 stromů, včetně javorů, jasanů i lip. U památných stromů v České republice má v procentním výčtu dřevin největší zastoupení lípa srdčitá 34 procent a dub letní 18 procent Ochrana přírody 2018/5.

Ve svých fotozáznamech  nabízím procházku podhorským terénem přírodní i kulturní paměti Blanského lesa. Na snímcích jsou duby neolistěné; raší až koncem dubna. Na území CHKO jsou i památné dubové solitéry; výběrem několika z nich přehlídku uvádím.

V CHKO Blanský les, nad obcí Horní Chrášťany, je nejstarší památný dub ve stáří asi 250 roků. Obvod kmenu ve výčetní výšce 130 cm od země je 500 cm.

Hluboce rozbrázděná borka kmenu stařešiny z předchozího snímku.

Zhruba dvousetletý dub na křižovatce osady Chlumeček; obvod kmenu má 480 cm.

Chráněné dubové kvarteto jako ostrůvek mezi poli poblíž obce Lhotka.

Památný dub samotář je oživením prostoru krajiny; Vlkanecký dub – odhadovaný věk 200 roků.

Půl kilometru pod torzem hradu Kuglweit ze 14. století a paulánského kláštera z počátku 16. století a asi 150 metrů západně od okraje slovanského hradiště z 8. století „U Ondřeje“ se terénem stáčí stoletá alej; v základu je 87 dubů, spolu s jasany, javory i s dalšími dřevinami.

Podle informace CHKO Blanský les, po ekologických sanačních úpravách a administrativních úkonech by zdejší stromořadí mělo být zařazeno mezi chráněná. Výškově členitá cesta se staletými stromy je dlouhá kolem jednoho kilometru.

Alej zvaná „Borovská“ u osady Borovští Uhlíři (katastrální území Borová u Chvalšin) vyrůstá v oblasti Blanského lesa stranou frekventovaného silničního provozu.

V celku osmdesáti zachovalých stoletých stromů převažují duby (62) se třemi druhy javorů (9), jasany (7) a dvěma lípami.

Památnou byla alej vyhlášena na podzim 2002.

Na jaře roku 2000 bylo na severním okraji Českokrumlovska chráněným vyhlášeno stromořadí u Podnoveského rybníka. Duby ve dvou typických řadách jsou soustředěny hlavně na hrázi.

Chráněných stromů je v místě celkem šedesát.

Staré duby jsou nejen na hrázi, ale lemují i severní břeh rybníka. Vyhlídka do krajiny s pozadím horského masívu Blanský les s nejvyšším bodem, horou Kletí.

Postskriptum

Keltové měli kalendář stromů; byl založen na starodávné irské a britské abecedě, tzv. ogamském písmu. Keltský měsíc Dair (dub) je určen mezidobím 10. červen – 7. červenec. Český kalendář má od dubu název měsíce – duben; ve většině evropských jazyků má čtvrtý měsíc roku jméno odvozené od latinského Aprilis.

Duby rostou sto a více let a jsou-li zdravé, mohly by žít k užitku živočichů. Avšak tmou se přikradl ničitel a stromy zakrátko porazil, místo toho, aby je sázel. Konkrétní příklad z počátku dubna 2020: Vzrostlé duby u Hrdějovic pokácené bez povolení.

Citace:

Zdroj 1. Zdeněk Váňa: Svět slovanských bohů a démonů. Panorama Praha 1990.

Zdroj 2. Werner David: Mrtvé dřevo plné života. Grada 2018.

Fotografie: Zdeněk Hosman

• Tematicky související fotoblog: Památné solitéry