Ve Francii sebrali Čechům půlroční holčičku!

Začátkem dubna vzala francouzská sociálka českým rodičům půlroční holčičku, byla totiž trochu opruzená a zhubla pár gramů. Téměř měsíc o ní nic nevěděli. Případ má ale šťastný konec.

Milan a Andrea se seznámili díky společné lásce ke koním. Objeli na nich spolu velkou část Evropy, když se rozhodli zůstat ve Francii, kde si chtěli prodloužit svou životní dovolenou – a co víc, přivést na svět společné dítě. Od začátku zemi považovali za romantické, nicméně pouze přechodné místo pobytu, takže když se jim na podzim loňského roku narodila dcera Jasmínka, žádali pro ni rovnou jen české občanství.

První problémy začaly po porodu. Místním sociálním pracovnicím se nelíbilo, že s dcerou „cizinci“ nežijí v bytě o alespoň 80 m2, ale v obytné lodi. Chodily je proto často kontrolovat, nezřídka i s policií. Vždy dceru vážily, jestli dostatečně přibírá, čímž kojící matku značně znervózňovaly. Až do Vánoc ale situace byla relativně i přes kontroly stabilní, pak ale Andrea bohužel musela být hospitalizovaná kvůli laktační psychóze a o malou dceru se tak staral jen otec. Stál před ním hodně náročný úkol. Při práci a starosti o dceru musel zajistit převoz snoubenky, koní i Jasmínky do České republiky.

Vzhledem k diagnóze Andrey a povinné karanténě koní před opouštěním Francie po dlouhodobém pobytu to nebylo vůbec nic jednoduchého a rychlého. Milan měl proto radost, když ho každá další návštěva místní sociálky povzbudila, že se o dceru i byt stará vzorně a malá skvěle prospívá. Situace se ale změnila jako blesk z čistého nebe v momentě, kdy už jeho snoubenka byla v Praze, koně také a jemu s dcerou zbývaly pouhé dva dny, aby za nimi také mohli odletět do Česka.

Dva dny před odletem do ČR sociálka dceru násilně odebrala

Osudný den nastal začátkem dubna. Téměř vše zabalené a připravené, malá Jasmínka začala žvatlat „táta“ a bavilo jí ochutnávat nové druhy dětských příkrmů. Nějaký jí ale trochu nesedl a měla z toho mírný průjem. U miminek v jejím věku věc naprosto běžná a nic, co by dalo důvod k jakémukoliv znepokojení.

Pracovnice francouzské sociální služby inspirované zřejmě norským Barnevernetem ale byly jiného názoru. Dcera otci najednou zhubla o pár gramů a byla mírně opruzená = jasný důvod ji okamžitě odebrat a předat do péče francouzským profesionálům, kteří mnohem lépe budou vědět, jak se o téměř 7měsíční dítě postarat, než nějaký „chlap“, z Česka. Pro dceru proto poslali auto plně vyzbrojených policistů…

Otci po měsících stresu tak začal už opravdový horor. Byl sám ve Francii jen s mírně pokročilou znalostí francouzštiny a měl bojovat o dceru. Do dne soudu neměl právo o ní cokoliv vědět - ani to, kdo se o ní stará a kde je držena. Dostal zhruba 14 dní na to, aby si zajistil právníka a další administrativní úkony, jakoby měl ve Francii mít trvalý a nikoliv přechodný pobyt s jednou nohou už v České republice. Kontaktoval díky kamarádům a známým hned 5 právníků, ale dva případ odmítli a další nereagovali. To jen zvýšilo jeho stres a bezradnost.

Když nám zavolal, byl téměř před zhroucením

Milan se nám ozval v momentě, kdy neměl z celé situace daleko k psychickému kolapsu. Bylo pro něj nesmírně těžké jeho příběh i jen převyprávět. Pořád měl před sebou blížící se soud a jak zde bude muset vystupovat, aby mu dceru vrátili. A pokud ne jemu, tak jak to udělat, aby ji dali aspoň rodičům Andrey v ČR, aby nemusela zůstat ve Francii. On je přece dobrý otec, díky práci i dědictví finančně zajištěný, tolik toho už zařídil a zvládl, není žádný sociální případ a dceři přeci nijak neublížil!

Ozval se nám, protože díky jiným případům kamioňáků i rodičů jako Eva Michaláková či Renata Rolle věděl, že si jeho příběh vyslechneme, a když to aspoň trochu půjde, pomůžeme. V jeho situaci bylo hlavně nutné sehnat právníka, kterému vše vysvětlíme, aby ho neodradil momentální psychický stav otce a ztížená komunikace. Nejraději okamžitě. A to jsme udělali, bez medializace a volební kampani navzdory.

Pracovnice dětského domova svědčila ve prospěch otce

Případu se na naše doporučení ujala Eva Decroix, advokátka z Jihlavy, která se specializuje na francouzské rodinné právo. Zajímavostí je, že i ona kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu, konkrétně za ODS. S trochou nadsázky by se proto dalo říct, že první testování spolupráce KDU-ČSL a ODS proběhlo na výbornou! Eva Decroix totiž také neváhala, do Francie odletěla, otci se vším pomohla a 23. dubna mohla slavit! Jasmínka totiž byla vrácena otci a mohl se tak s ní i vrátit do ČR!

Během soudního procesu zjistili, že holčička byla celou dobu nikoliv u pěstounů, ale ve 110 km vzdáleném dětském domově. U soudu pak vypovídala jedna z tamních pracovnic, která se zde upřímně divila, proč k nim takové dítě vůbec přivezli, protože malá byla naprosto v pořádku, byla v čistém oblečení, s ostříhanými nehty a více než jakékoliv zanedbání vykazovala nadstandardní péči a psychomotorický vývoj výrazně starších dětí.

V tuto chvíli už jsou proto všichni doma v Čechách a je s nimi i maminka Andrea, kterou už propustili do domácího léčení.

Chyby se prostě dějí, i na „západě“

Závěrem bych chtěl říct, že i v idealizovaných „západních“ zemích jako je Francie, Švýcarsko nebo třeba Norsko se prostě může stát totální přešlap. Všude pracují lidé, žádné neomylné stroje a každý má někdy „špatný den“ nebo se nechá ovládat stereotypy. Rozdíl je jen v míře ochoty k tomu přiznat chybu a napravit ji, což je někdy bohužel zcela neřešitelný problém. V případě Jasmínky to tak ve Francii naštěstí nebylo a můžete se tak radovat spolu se mnou, že se vše podařilo poměrně rychle vyřešit. A pak se mi divte, že v té své práci vidím smysl.

Přeji hezký den a veselou mysl!