Václave, právě jsem se vrátil…

Právě jsem se vrátil nikoliv z hradu, ale z Rakouska, kde jsem obdivoval nádherná nerezová zábradlí, překrásné měděné okapy, drahé zboží před obchody, kytky v oknech, čisté záchody nebo bezbariérové vstupy do objektů pro vozíčkáře. Je to tu všude a neustále, po celou dobu, co sem jezdím. Tak proč to u nás pořád nejde?!

Přestože za poslední roky se to výrazně změnilo, přejezd hranic a jízda zpustlým pohraničím zůstávají i nadále silným zážitkem. Po mnoha letech jsou tu opravené už některé domy, většinou jsou to však night cluby, které zdobí historické fasády „krásnými“ neony. Jejich křiklavé barvy probudí i ty nejospalejší oči, na které se pak všude smějí trpaslíci. Aspoň, že je tu někomu do smíchu…

Ve snaze pouze nenadávat a také nezůstat za Rakušany pozadu, dali jsme doma truhlíky s květinami do oken. Včera nám je někdo ukradl i s miskami a máme po parádě. Kamarádovi Bedřichovi, který se dnes vrátil z dovolené, zase ukradli nové měděné okapy z celého baráku. Zmizelo i nerezové zábradlí. Na chodníku se sjezdem pro vozíčkáře věčně parkuje nějaké auto a tak ten jediný vozíčkář ve městě jezdí po silnici.

Pro někoho jsou možná truhlíky hloupost, pro jiného důležité věci zpříjemňující každodenní život. Přiznám se, že když o tom tak přemýšlím, vůbec by mi nevadilo, kdybychom západní země nikdy nedohonily ekonomicky. Co mi však vadit bude, pokud je jednou nepředeženeme eticky. Jistě pak kamarád Bedřich nebude navrhovat zkrášlování plotu ostnatým drátem, protože by na něm rostly velká kvítka a já se nezděsím po přejezdu hranic. Ono pak opravdu může být lépe…