Upevnění vztahů s Polskem je pro Česko jednoznačnou výhrou

Za posledních pár měsíců prodělaly vztahy mezi státy ve střední Evropě doslova turbulentní vývoj. V prvním případě došlo k pošramocení jednoho několikasetletého spojenectví, ve druhém se naopak podařilo spolupráci prohloubit.

Orbán se odkopal

Donedávna platilo, že tradičními a nejviditelnějšími středoevropskými spojenci byli už od konce středověku Polsko a Maďarsko. O blízkých vztazích těchto zemí svědčí například skutečnost, že Polsko na znamení solidarity s Maďarskem odmítlo po první světové válce ratifikovat Trianonskou smlouvu.

Dalším potvrzením vzájemné blízkosti bylo v roce 2007 rozhodnutí parlamentů obou států o vyhlášení 23. března v obou zemích jako dne maďarsko-polského přátelství.

S vypuknutím války na Ukrajině se ale vše změnilo. Maďarský premiér Viktor Orbán se naprosto odkopal svojí neochotou postavit se jednoznačně proti Putinovi. Maďarská nepodpora Ukrajiny fakticky znamenala konec mnohaletého úzkého spojenectví s Polskem a svojí vlastní politikou „být proti všem“ se Viktor Orbán dostal v Evropě do izolace.

Známé přísloví „Polak, Węgier, dwa bratanki, i do szabli, i do szklanki“ (doslova „Polák, Maďar, dva bratři, v šavli i ve sklenici“), které je známé už od středověku a popisuje historickou blízkost obou národů, jako by najednou pozbylo svoji platnost.

Upevnění vztahů s Polskem

Naprosto opačný vývoj prodělaly během velmi krátké doby česko-polské vztahy, které nezřídka měly k vřelosti daleko. V moderní době to platilo zvláště v meziválečném období kvůli územním sporům tehdejšího Československa a Polska o Těšínsko.

Přestože sdílíme s Polskem od roku 1945 téměř 800 km dlouhou hranici, Polsko bylo ze strany Česka spíše opomíjené. Navzdory geografické a také relativní jazykové blízkosti i velmi podobné historické zkušenosti přetrvávala mezi Českem a Polskem některá nedorozumění a snad i předsudky. A nebylo to zdaleka jen kvůli podobně znějícím českým a polským slovům s výrazně odlišným významem.

Díky jednoznačné podpoře Ukrajiny a nekompromisnímu postoji k Rusku zastávaném od samého začátku konfliktu se z Česka a Polska staly velmi blízcí spojenci. Vzájemným vztahům nepochybně prospělo i to, že se kompromisem konečně podařilo vyřešit spor kolem dolu v Turówě.

Mnoho udělala pro upevnění vzájemných vztahů odvážná cesta českého premiéra Petra Fialy a jeho polského protějšku Mateusze Morawieckého do Kyjeva spolu s tehdejším slovinským premiérem Janezem Janšou. Všichni tři představitelé během ní vyjádřili jednoznačnou podporu Ukrajině.

Naopak Slovensko při této příležitosti zaspalo a samo se v rámci Visegrádské čtyřky ocitlo na vedlejší koleji, když se jeho premiér Eduard Heger odmítl cesty zúčastnit.

Zlepšení pozice ve střední Evropě

Pokud chce kterákoli členská země dobře prosazovat své zájmy v rámci EU, musí být schopná nalézt společnou řeč s co nejvíce státy. Není pochyb o tom, že posílením vztahů s Polskem získalo Česko silného spojence.

Obě země navíc spojuje schopnost a ochota udržovat v rámci možností dobré vztahy s Německem, kde si rozumí jak s vládou Olafa Scholze, tak i opoziční CDU/CSU, a vést konstruktivní dialog s Rakouskem a jeho současným kancléřem Karlem Nehammerem. V rámci V4 mají nyní Česko a Polsko dominantní pozici.

O jedné věci tedy nemůže být pochyb. Polsko lze považovat za jednoznačně nejvlivnější z nových zemí EU. Posílení vztahů s naším severním sousedem, kterého se podařilo dosáhnout současné vládě, je proto pro Česko obrovské plus.

Už teď je možné tvrdit, že Česko vychází z nedávných událostí jako jednoznačný vítěz. Podařilo se mu totiž výrazně si vylepšit svoji pozici mezi ostatními středoevropskými zeměmi.

Přeji hezký den a veselou mysl!