Celou Francií nedávno otřásla vražda 12leté Loly Daviet, jejíž tělo bylo nalezeno v plastovém kufru poté, co byla brutálně zavražděná. Dosavadní zjištění nasvědčují tomu, že vražda je důsledkem selhání systému.
Nejen kvůli válce na Ukrajině jsou zprávy o vraždění takřka na denním pořádku. Oblast bývalého Československa navíc šokovala ohavná vražda dvou gayů ve slovenské metropoli Bratislavě. Bohužel se nejedná o jediný násilný čin s následkem smrti ve válkou přímo nepostižené části Evropy, která se dostala na první stránky novin.
Francii šokovala vražda 12leté dívky jménem Lola Daviet. Ta byla brutálně zavražděná v 19. pařížském obvodu, kde žila. Dosavadní zjištění nasvědčují tomu, že vražda je důsledkem selhání systému. Ukazuje nám, co se může stát, když se státu nedaří dostatečně vymáhat vytyčená pravidla.
Pro začátek ve stručnosti shrnu, co se vlastně odehrálo. K vraždě došlo 14. října. Rodiče malé Loly se ten den odpoledne obrátili na policejní stanici v 19. pařížském obvodu, kde žijí, a nahlásili, že se jejich dvanáctiletá nevrátila ze školy. Jako správce bytového domu si její otec prohlédl kamerové záznamy. Lola byla spatřena, jak v 15:20 vstupuje do budovy a poté následuje ženu, o níž se domníval, že je to Dahbia Benkiredová. Dívku už se ale bohužel živou nalézt nepodařilo. Kolem 23:15 objevil 42letý muž tělo dítěte v plastovém kufru ponechaném na dvoře. Na místo byla rychle vyslána policie. Dvanáctiletá Lola byla nalezena zohavená se stopami po řezných ranách na ramenou, zádech a krku. Na papírcích položených na jejích nohou byla napsána čísla 1 a 0. Školačka měla podle zjištění vyšetřovatelů zemřít na udušení.
Nejasné výpovědi pomatené pachatelky
Hlavní podezřelou se stala Dahbia Benkired, která byla 17. října obviněná z vraždy nezletilé osoby mladší 15 let, znásilnění s mučením a barbarských činů. Jedná se o 24letou cizinku, která přišla do Francie z Alžírska před šesti lety. Přijela v roce 2016 legálně na studentské vízum. O dva roky později, v roce 2018, se dostala do povědomí policie, protože se stala obětí domácího násilí.
Údajná vražedkyně malé Loly už měla mít na svědomí jeden násilný incident z roku 2019. Tehdy šlo ale „jen“ o fyzické napadení. Měla totiž napadnout dvě zdravotní sekretářky během lékařské konzultace. Na konci vyšetření Dahbia Benkired odmítla zaplatit za léčbu a nakonec ženy napadla. Jedna z nich uvedla, že měla četné modřiny. Měla vyhrožovat slovy „vrátím se, nevíte, čeho jsem schopná", Údajně se pak vrátila s přítelem, který nakonec část léčby zaplatil.
Jevila se jako velmi obtížně integrovatelná a lidé z okolí ji popisovali jako labilní mladou ženu, která zešílela, když jí zemřela matka. Podezřelá během zadržení kolísala mezi přiznáním a popíráním skutečností. Lolu prý odvedla do bytu své sestry, která bydlí ve stejném domě jako dívčini rodiče, a pak ji donutila svoji oběť osprchovat. Poté se na ní měla dopustit sexuálních a dalších násilných činů, které měly za následek smrt dvanáctileté dívky.
Držitelka výučního listu v oboru gastronomie neměla v době zatčení podle vlastního vyjádření žádné ubytování, práci ani prostředky. Žila u známého ve Val-demarne a občas pobývala u své sestry v 19. pařížském obvodu. Podle její starší sestry se Dahbia Benkired měsíc předtím „v noci budila a pronášela nesouvislé řeči". Bývalý přítel podezřelé ji popsal jako psychicky labilní ženu, když se s ní naposledy setkal asi před deseti dny. Byla podle něho trochu mimo v tom smyslu, že mluvila sama se sebou.
Údajná pachatelka během svého výslechu poskytla údaje, které policii vedly k domněnce, že šlo o bezdůvodný čin nebo o možnou pomstu. Zmínila se totiž o sporu s matkou oběti. Podle televize BFMTV si Lolu spletla s matkou a chtěla si na ní vylít zlost. Nesouvislý projev však zatím vyšetřovatelům neumožnil zcela objasnit motiv jejího činu.
Dívka mohla žít
Důležité je, že celá kauza vyvolala bouři kvůli jedné věci: stačilo totiž málo a dívka mohla žít. Dne 21. srpna byla nynější hlavní podezřelá, Dahbia Benkired, zadržena na pařížském letišti Orly, protože neměla letenku ani platné doklady totožnosti. Téhož dne jí proto byl vydán příkaz k opuštění francouzského území. Jelikož neměla záznam v trestním rejstříku, nebyla poslána do detenčního zařízení, ale dostala 30 dní na návrat. V době spáchání vraždy už tedy pobývala na francouzském území ilegálně.
Francouzský historik Christophe de Voogd připomněl ve svém komentáři v deníku Figaro, že ať už se nám to líbí, nebo ne, tato tragédie je již významným politickým faktem, protože přímo zpochybňuje vedení země ve dvou otázkách, které Francouze velmi znepokojují: imigrace a bezpečnost. Zmínil, že tato tragédie totiž v samotném svém průběhu uvádí do hry status povinnosti opustit francouzské území, kterou měla hlavní podezřelá a která zůstala bez odezvy. Přes všechny rétorické kličky, které bylo v posledních dnech možné slyšet, zůstává dle jeho slov jeden nevyhnutelný fakt: kdyby došlo k vyhoštění, Lola by stále žila.
Nejednalo se zdaleka o první případ tohoto druhu. Ostatně bych zde rád připomněl, že např. Anis Amri, pachatel útoku na vánoční trhy v Berlíně v r. 2016, při nichž zemřela i jedna Češka, měl být deportován do rodného Tuniska, což se ale včas nepodařilo. Problém byl v tom, že neměl tuniské doklady a Tunisko odmítalo uznat, že jde o jeho občana. Do vyřešení mu byl umožněný dočasný pobyt v Německu. K jeho přijetí nakonec dala severoafrická země souhlas až 17. prosince 2016, tedy dva dny před tím, než došlo k útoku.
Francouzský historik také ve svém článku napsal, že vzhledem k tomu, že se množí případy extrémního násilí páchaného "lidmi, kteří tam neměli co dělat," je legitimní hovořit o sociálních faktech a zkoumat veřejné politiky, které tak či onak umožnily tuto nežádoucí přítomnost.
Dalo se samozřejmě očekávat, že se celé věci nyní chopí lidé, jako Marine Le Penová, což se také stalo. Případ vstoupil i do politické sféry a není na tom nic překvapivého. Profil hlavní podezřelé oživil vášnivé debaty o problematice přistěhovalectví a jeho zvládání ze strany vlády. Stát v tomto případě nedokázal vynutit dodržování vlastních pravidel. Vraždu malé dívky lze jednoznačně považovat za důsledek selhání vlády práva a memento pro Francii i pro celou Evropu. Ukazuje nám, co se může stát, když se státu nedaří účinně vymáhat pravidla. Důsledky mohou být v některých případech nedozírné.
