Během svých cest po Evropě jsem měl možnost vidět a poznat na vlastní oči, jaká je situace mezi uprchlíky a ekonomickými imigranty. Bohužel v českých médiích tyto informace moc nenajdete.
Proto jsem se rozhodl přinést Vám několik svých čerstvých zážitků z Řecka a Kypru.
Rád bych nejprve uvedl několik poznámek k situaci na Kypru (nejbližšího státu EU u Sýrie), s nímž mám mnohem čerstvější zkušenost. Mohu říci, že na tomto ostrově se prakticky s žádnými uprchlíky nesetkáme, protože Syřané zde žijí a pracují zpravidla legálně. Navíc poté, co Angela Merkelová prohlásila, že Německo přijme všechny syrské uprchlíky, většina z těch, kteří zatím neměli práci, během pár dní odjela ze země a vydali se přes Turecko a Řecko do Evropy.
Uprchlíci jsou verbováni převaděči přímo v táborech
Nejprve ale pár slov o tom, jak vlastně taková pouť uprchlíků probíhá. Ze začátku jsou uprchlíci verbováni v Turecku i Jordánsku, přičemž jejich převaděči obdrží na začátku od každého z nich 300 - 500 euro. Podíl syrských uprchlíků se poté „naředí,“ když se k nim přidají lidé z dalších zemí, jmenovitě hlavně Pákistánci, Afgánci, Indové a Bangladéšané. Někteří z nich si pořídí za 300 - 1000 euro syrský pas po někom, kdo zemřel při válečném konfliktu. Je proto důsledně třeba kontrolovat, kdo je a není Syřan. Na hranicích jsou všichni Syřané.
Poté je nutné si pořídit moderní telefon a data. Uprchlíci dostanou přístup do aplikace nebo skupin na facebooku, kde se sdílí informace o tom, kam a jak se vydat. Další a nejnáročnější etapa cesty směřuje z Turecka do Evropy a stojí uprchlíky zpravidla mezi 100 a 300 eury. Běženci skončí v případě úspěšné cesty většinou na některém z řeckých ostrovů nacházejícím se nedaleko turecké pevniny. Za záchrannou vestu se platí až 350 euro.
Odtud jsou převezeni úřady nebo převaděči do pevninského Řecka a bez jakékoli registrace jsou pak posláni dále. I v případě uprchlíků platí, že nabídka dokáže celkem pružně reagovat na poptávku. V Aténách existují „cestovní kanceláře“, které je převezou za 35 - 50 euro na makedonské hranice a podobné to je v následujících zemích. Ty chudší se na cestu vydávají pěšky.
V Makedonii zaplatí 20 – 25 euro za převoz k srbským hranicím a v Srbsku dalších 30 - 40 euro za přiblížení k hranicím chorvatským. V Chorvatsku je převezmou policisté a jsou převezeni policejními autobusy na slovinskou hranici a podobný scénář následuje ve Slovinsku (případně Maďarsku), kde jsou přepraveni na rakouskou hranici. A z Rakouska už není problém se vlakem či autobusem dostat do vysněného Německa. Každý den proudí do Německa 2000 – 5000 lidí.
Pašeráctví lidí se přesunulo z Libye do Turecka
A na závěr bych konečně řekl ještě několik slov k samotnému Řecku. Platí zde, že co bujelo donedávna především v Libyi, nyní bují v Turecku. A právě Řecko, které je první zemí EU, do které se běženci dostanou, s převaděči vůbec nebojuje a nechává je volně projít. To, co jsem viděl v Řecku, je pro mě obrovské zklamání. Vydělávat na zoufalých lidech mi přijde největší hyenismus.
Pokud se tuto balkánskou cestu nepodaří zastavit a hned na začátku oddělit, kdo je uprchlík a kdo ekonomický migrant (klíčová je přitom spolupráce Turecka a Řecka), těžko bude Evropa pomáhat opravdu potřebným lidem, kteří se za současných podmínek do Evropské unie stejně nedostanou. Proto je pro Evropu současná role Turecka naprosto klíčová. Bez dohody s ním se současný obrovský přiliv nelegálních imigrantů prostě nezastaví.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Objektivní reportáž o tom, jak funguje přechod hranic mezi státy, přímo z místa odvysílala TV Prima:
http://play.iprima.cz/zpravy-ftv-prima/zpravy-ftv-prima-8102015
