Měl jsem rozepsaný blog kritizující absenci jakékoliv strategie v České republice při opravách dálnice D1 a nepoctivosti stavebních prací. Zrovna jsem přemýšlel o tom, jak dále, když vešla do pokoje má žena a já si uvědomil, že nebudu ztrácet čas kritikou něčeho, co se v Česku stejně nezmění, ale věnuji své řádky člověku, který si je skutečně zaslouží. Mé ženě Ivě.
IvaTomáš Zdechovský
Napsal bych asi celý román o tom, proč ji miluji, ale množstvím slov mnohdy nemusíte vystihnout podstatu. Proto se omezím ve svých slovech na božsky dokonalou sedmičku a zbytek dopovím svým dlouhým mlčením.
Důvod první. Bez mé ženy bych nebyl tím, čím jsem. Vážím si toho, že mi neupírá možnost být stále chlapcem, který zkouší své nápady s mozkem ovládanými helikoptérami, auty nebo mozkem rozsvícenými světly. Ani ji nevadí nová souprava vláčků značky HO, kterou jsem koupil „dětem“…
Důvod druhý. Má žena nezávidí. Nic a nikomu. Je s pokojená s tím co máme a raduje se z maličkostí, které nám přináší život.
Důvod třetí. Podporuje mě. Vždy a ve všem.
Důvod čtvrtý. Je výborná matka. Člověk, který má otevřené srdce a vím, že má mě i mé děti ráda.
Důvod pátý. Když se jí něco nelíbí, řekne to. Je pozitivním kritikem, který bojuje za to, aby se věci měnily k lepšímu.
Důvod šestý. Pořád se usmívá. Je to velmi pozitivní bytost. A člověk se rád vrací tam, kde mu je dobře a kde se lidé rádi smějí.
Důvod sedmý. Vím, že mě má ráda takového, jaký jsem. A to je dobře, protože já už se měnit asi nebudu…
A za to všechno ji děkuji.
Přeji hezký den a veselou mysl!
