Romové potřebují práci, ne dávky!

Integrace Romů do společnosti se příliš nedaří. Zkoušelo se to po dobrém i po zlém a spousta peněz se nalila do různých bohulibých projektů. A výsledek? Většinou nula. 

Integrace Romů do společnosti se v Česku, na Slovensku i v dalších zemích příliš nedaří. Řešení už bylo vyzkoušeno bezpočet. Zkoušelo se to po dobrém i po zlém a spousta peněz se nalila do různých bohulibých projektů. A výsledek? Většinou nula. Situace Romů se bohužel nezlepšila ani o píď. Nelze se pak divit, že s množstvím neúspěšných projektů bohužel roste frustrace jak mezi Romy, tak i mezi většinovou populací.

Zázrak ve Spišském Hrhově

Na každý problém ale existuje nějaké řešení a problémy romské menšiny proto nemůžou být výjimkou. Zkušenost s projektem integrace Romů ve slovenské vesnici Spišský Hrhov je pak důkazem toho, že někdy stačí, aby lidé začali používat svůj mozek.

V této východoslovenské vesnici tvoří pětinu z 1800 místních obyvatel Romové a integrace zde byla zásluhou současného starosty Vladimíra Ledeckého natolik úspěšná, že vesnice se dočkala vedle řady ocenění i pozornosti daleko za hranicemi Slovenska. Reportáž o ní přinesla např. německá televize ARD a před dvěma lety jí věnoval svůj článek i přední americký deník The New York Times.

Začátky současného starosty ale nebyly vůbec jednoduché. Když se Vladimír Ledecký v roce 1998 ujímal své funkce, byl na tom Spišský Hrhov podobně, jako mnoho dalších obcí na východě Slovenska s početnou romskou komunitou. Vesnice měla tehdy jen 700 obyvatel, z nichž polovinu tvořili Romové a s výjimkou romské komunity vymírala. Romové žili v chatrčích bez elektřiny, skoro všichni byli nezaměstnaní a pětina dětí chodila do zvláštních škol.

A jaká je současná situace? Nezaměstnanost mezi Romy klesla na 20 procent, což lze považovat za ohromný úspěch. Romské děti chodí do normálních škol a tři Romové studovali dle zmíněného článku v New York Times vysokou školu. Zlepšila se samozřejmě i úroveň bydlení. Někdejší ilegální romské chatrče se změnily v legální cihlové domy a bytovky, které si Romové koupili či pronajali. Do vesnice se díky skvělé pověsti a nízkým cenám pozemků začali ve velkém stěhovat i lidé z okolí. Počet obyvatel se tak více než zdvojnásobil. Zájem o tamní nemovitosti byl i ze zahraničí. Prázdninovou vilu si zde koupil člověk z Londýna a přistěhovala se sem také rodina z Nizozemska. A co je hlavní, vztahy mezi Romy s ostatními lidmi jsou nyní naprosto bezproblémové.

Geniální a jednoduché řešení místního starosty

Spišský Hrhov můžeme nepochybně považovat za „success story“, tedy příběh úspěchu. Co ale bylo tajemstvím tohoto úspěchu? Starosta této východoslovenské vesnice, Vladimír Ledecký, přišel s jedním geniálním, a přitom velmi jednoduchým řešením. Zaměstnal místní Romy v obecní stavební firmě, kterou on sám založil s tím, že se bude podílet na projektech stavby místní infrastruktury a domů.

Výsledek se za nějakou dobu opravdu dostavil. Romové přijali nabídnutou pomocnou ruku a začali pracovat. Svojí prací zvelebili celou obec a dokázali se lépe začlenit do společnosti. Vedle toho také odpadly předsudky vůči Romům. Prosté, že?

Z této lekce vyplývá jediné: Romové nepotřebují sociální dávky. Potřebují především zaměstnání a osvojit si pracovní návyky. Problémy romské komunity se nevyřeší vymýšlením x způsobů, jak do Romů jen neustále cpát peníze a dávky. Romové musí především začít pracovat a bydlet. Pak se také začnou lépe chovat. Také Romové v Británii mají bydlení a práci a daří se jim dobře, stejně jako ve Spišském Hrhově. Napadá mě jediná otázka: Proč se lidi nedokážou více inspirovat tam, kde to funguje?

Přeji hezký den a veselou mysl!