Prymulovo promořování by byla obrovská chyba

Zákeřnost viru COVID-19 spočívá hlavně v nedostatku dat, které máme o jeho chování. Některé země totiž zaznamenaly návrat nemoci k už vyléčeným. Teorie o promoření tak dostává na frak

V posledních dnech jsme mohli slyšet několik povzbudivých zpráv týkajících se boje s pandemií koronaviru. Pro Česko je nepochybně potěšitelným zjištěním, že hodnota tzv. reprodukčního čísla R je už několik dní menší než 1 a virus se tak šíří stále pomaleji. Denní množství nově nakažených lidí  tak klesá. Tyto poklesy jde zaznamenat i jinde ve světě.

S jásáním, že už máme to nejhorší definitivně za sebou, bych ale ještě počkal. A hlavně bych ani omylem nedovolil jakékoliv experimenty s „promořováním společnosti“, což v reakci na dobré zprávy o zpomalování růstu nakažených nedávno navrhoval šéf týmu COVID-19 Roman Prymula. Řízené promořování by podle něho zvýšilo kolektivní imunitu celé společnosti. Možná bych mu dal jako uznávanému epidemiologovi za pravdu, kdyby:

1) se jednalo o jinou nemoc, o níž máme dostatek dat;

2) kdyby se tato teorie ukázala jako funkční ve státech s benevolentnějším přístupem k nákaze, jako původně byly západní státy EU, předně Británie, dále pak třeba některé státy USA.

3) A kdyby podobná teorie nepřišla v momentě, kdy je drsnými preventivními opatřeními, zprávami o kolapsu zdravotní péče v různých zemích a vládními tiskovkami několikrát denně většina občanů z nemoci vyděšená až k smrti.

Teď jsem aspoň rád, že nakonec vzal svá slova zpět. Za mě to byla neskutečná hloupost, na které vůbec nebyla shoda od dalších expertů. Aktuální data navíc ukazují, že zrovna u tohoto viru pravděpodobně vůbec nepůjde po uzdravení získat imunitu jako třeba po absolvování neštovic. Začaly se totiž objevovat případy, kdy už vyléčený člověk s negativními testy po nějaké době znovu onemocněl a lidsky řečeno se tak virus choval spíše jako klasická chřipka/ viróza, kterou můžete dostat i několikrát za sezónu. 

Na získanou imunitu nelze spoléhat

Nyní bychom především měli udělat vše proto, aby se šíření epidemie nerozběhlo nanovo v podobném či ještě větším rozsahu – to znamená uvolňovat karanténní opatření jen postupně a podle míry rizikovosti. Nemá totiž třeba logiku otevřít velké hobbymarkety, kde je najednou v uzavřeném prostoru hlava na hlavě, a přitom držet dál zakázané venkovní farmářské trhy, kam nechodí tolik lidí najednou a dají se mnohem lépe dodržet všechna bezpečnostní opatření. To ale nechme ještě chvíli stranou.

Problém se celkově netýká pouze kolektivní imunity, ale především schopnosti jednotlivců vytvořit si dostatek protilátek. O COVID-19 samozřejmě stále nevíme všechno, ale předně díky zkušenosti z Koreji, země, která byla díky své geografické blízkosti Číně jednou z „prvních na ráně,“ začíná být jasná jedna věc. Proděláním nemoci si dotyčný vůbec nemusí získat imunitu, která by dokázala člověka ochránit před opětovným vypuknutím nemoci.

Známé jsou případy minimálně 141 korejských pacientů, kteří se podle posledních čísel sice „vyléčili“ (tj. dvakrát po sobě měli během 24 hodin negativní výsledek testu), nicméně po propuštění z karantény byl jejich výsledek testu na koronavirus opět pozitivní. Podle některých tvrzení  je příčina v tom, že se virus reaktivuje po nějaké době, kdy „spal.“ To ale podle odborníků není příliš pravděpodobné. Jen některé typy virů, jako např. herpes či HIV, prochází latentní periodou a po nějaké době se reaktivují. Za mnohem pravděpodobnější je proto považována varianta, že se virus nepodařilo úplně odstranit z pacientova organismu.

„Druhá vlna“, aneb virus může udeřit znovu

Stejný problém zaznamenali také v Číně. I zde se objevily případy testovaných, u nichž se mělo za to, že se uzdravili, nicméně byli opět testováni pozitivně a dokonce zemřeli. V této souvislosti je však třeba říct, že u dat zrovna z Číny musíme být velmi obezřetní. Existují totiž důvodná podezření, že země záměrně ponižuje veškerá čísla a mnohé informace zatajuje.

Čínské úřady také nedávno přiznaly, že obětí v provincii Chu-pej bylo prý 4 600, což je o 1290 více, než oficiálně uváděli dříve. I toto číslo je pravděpodobně jen špička ledovce. Podle odhadů místních lidí založených mj. na totální zahlcenosti krematorií ve Wuhanu, může být skutečný počet zemřelých jen v tomto městě nejméně 40 tisíc! Také se už potvrdilo, že čínské úřady do začátku dubna nezapočítávaly do oficiálních čísel pozitivně testované, kteří neprojevovali žádné výrazné příznaky nemoci, přestože se mělo jednat o 18 - 31 % případů. U ČLR zkrátka musíme počítat s tím, že nevíme zdaleka vše. A pokud se nějaká „reaktivace“ viru objevila i tady, je to skutečně na pováženou.

Tím jsem se dostal k problematice tzv. druhé vlny šíření koronaviru, což je bohužel poměrně opomíjené téma. Studie, kterou publikoval Lancet Public Health Journal tvrdí, že restriktivní opatření ve Wuhanu pomohla kontrolovat šíření epidemie. Po jejich uvolnění se ale čeká opětovný nárůst. Pomocí matematických modelů dopadů rozšíření či uvolnění uzavření škol a pracovišť bylo zjištěno, že při uvolnění opatření v březnu, by druhá vlna případů nákazy nastala na konci srpna. Pokud by byla opatření ponechána do dubna, druhá vlna by se oddálila do října, čímž by polevil tlak na zdravotní služby v uplynulých měsících.

Autoři zmiňované studie připouštějí, že skutečný dopad uvolnění opatření ke shromažďování osob nelze kvůli nejasnostem při odhadu redukčního čísla a délce doby infekce osob úplně přesně předpovědět. Druhá vlna rozšíření nemoci je ale reálná a je třeba s ní počítat. A bylo by obrovskou chybou si myslet, že hrozba platí jen pro Čínu. Obavy z druhé vlny po uvolnění nejtvrdších opatření už panují i v dalších východoasijských zemích.  

Nyní potřebujeme smysluplná opatření

Nemusím snad dodávat, že druhá vlna může nastat i kdekoli jinde na světě. Není proto čas usínat na vavřínech. Naopak musíme vydržet být zodpovědní a dělat vše proto, aby se COVID-19 nezačal ve velkém šířit znovu. Tím zároveň neříkám, že dál musíme mít zavřené úplně vše a máme pokračovat v likvidaci živnostníků a ekonomiky. Na místě je uvažovat o zavedení chytrých opatření, která fungují například v Japonsku, Jižní Koreji, a zvláště pak na Taiwanu. O všech těchto zemích jsem nedávno psal.  

Každá země má něco a nemyslím, že jde udělat jeden univerzální postup. V každém se osvědčuje nosit roušky na veřejných místech (úřady, nemocnice, obchody, hromadná doprava apod.; ne ad absurdum úplně všude, kdy např. prvotní nařízení v ČR bylo i pro řidiče, když jede sám v autě), všude dostupná dezinfekce, preventivní měření teplot, omezení mezinárodního cestování a hlavně izolace jen těch skutečně ohrožených, kdy se navíc důsledně hlídají lidé v karanténě.

Nejextrémnější byl v tomto Taiwan, kde pohyb lidí sledovali pomocí mobilu, jež lze lokalizovat na 1 m. Pro mnohé je toto opatření značně kontroverzní, taiwanská zkušenost ale ukazuje, že tento typ karantény skutečně má výsledky. V zemi s 23 miliony obyvatel je totiž podle aktuálních údajů stále jen zhruba 400 nakažených, pouze 6 mrtvých a přepočet nakažených na 1 milion obyvatel tak je jeden z nejnižších vůbec – pouhých 17 lidí.  Přepočty třeba pro další ostrovní státy jako je Nový Zéland (295), Velká Británie (1 601), Irsko (2 831) nebo Island (5 140) jsou mnohem vyšší. ČR má k 19/4 poměr nakažených na 1 milion obyvatel rovný číslu 612.

Jinými slovy: i přes klesající počty nakažených vyhráno ještě nemáme a nemůžeme podceňovat hrozbu tzv. druhé vlny. Teorie o promoření značně kulhá a díky za to, že už je snad smetená ze stolu. Technické možnosti prevence nákazy tu ale jsou, jde o to je využít. Pak už bude stačit jen karanténní opatření rozvolňovat postupně a na základě vyhodnocení rizikovosti. Ne v reakci na petice a přání známých členů krizového štábu a pana premiéra!

Přeji hezký den a veselou mysl!

Související blogy:

Tchaj-wan vytřel všem v boji proti koronaviru zrak –

https://zdechovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=749063

Japonsko dokazuje, že to jde i bez izolací –

https://zdechovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=748504

Proč v Koreji oproti Itálii zvládají pandemii koronaviru? -

https://zdechovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=747339