Na řecko-turecké hranici trvá silně napjatá atmosféra kvůli tisícům migrantů, které prezident Erdogan vyzval k cestě do EU. Hranice se zatím daří chránit – jak ale dlouho?
Letošní březen je skutečně náročný, udeřila epidemie covid-19 a do toho se Evropu rozhodl vydírat turecký prezident Erdogan. Ten začal dělat vše možné, aby běžence na svém území dostal do Evropy – mj. turečtí policisté aktivně brání návratu migrantů z hranic zpět do tureckého vnitrozemí a už jim třeba i rozdali nůžky, aby se do Řecka prostříhali. O granátech, použití tanku a dronů, se raději ani více rozepisovat nebudu. Svým způsobem ale i díky zmíněnému corona viru se neopakuje situace z roku 2015, kdy Řecko běžence pouštělo dál do EU.
Ví se totiž, že v případě této krize jsou dvě třetiny čekajících u hranic lidé z Afghánistánu, pětina jsou Pákistánci a Syřanů přichází jen zhruba pět procent. A když už nic jiného, tak platí, že si u nich skutečně nemůže být nikdo jistý, že nákazu nepřinesou třeba od Iránců, kde corona virus způsobil podobnou katastrofu, jako v Číně či Itálii.
Celkově je situace jiná i proto, že mnoho zemí vystřízlivělo z politiky vítání. Rakousko má díky Sebastianovi Kurzovi podobný názor na nutnost chránit hranice jako V4. Zpátky se drží Španělsko, Francie i Švédsko, kde aktuálně dokonce vedou předvolební průzkumy nacionalističtí Švédští demokraté (viz v mém komentáři Nezvládnutá imigrace hraje do karet švédským radikálům). Opravdu se zapojilo také samotné Řecko – a co víc, i místní občané chtějí pomáhat s ochranou hranic.
Hranice jsou hlídané
V EU panuje shoda, že se musí Řecku pomoci (na twitteru jde k tomu sledovat hashtag #StandWithGreece). Vojáky či policisty vyslala řada zemí a díky koordinaci přes FRONTEX tak v místě pomáhá Řekům ještě dalších 1500 specialistů. ČR vyslala pouhých 8 policistů z jednotky rychlé reakce, další by měli následovat, bude to ale opět jen v malých počtech. Podle Jana Hamáčka totiž můžeme nabídnout jen dalších dvacet. ČR ale pošle ještě 1 milion euro na humanitární pomoc.
EU nechce jen krmit krokodýla
V posledních dnech jsem na mnoha místech viděl komentář, že EU s vypjatou situací nic nedělá. Není to pravda. Kromě těch zmiňovaných operací FRONTEXu do Řecka prakticky okamžitě letěly špičky EU v čele s Ursulou von der Leyen jako předsedkyní Komise a Charlesem Michelem jako předsedou Rady. Hned bylo řečeno, že se Tureckem nikdo nenechá vydírat, což byl jednoznačně dobrý krok. EK dále oznámila, že kvůli krizi na hranicích uvolní na pomoc Řecku 700 milionů eur (asi 18 miliard korun).
V pondělí 9/3 pak i doletěl přímo do Bruselu Erdogan a turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu k dalším jednáním. O všech těchto zprávách informují hlavní média, ale asi chápu, že to v záplavě zpráv o corona viru může zapadnout a do povědomí se spíš dostanou poplašné emotivní zprávy z dezinformačních webů. Asi se hůř věří tomu, že to nyní díky předchozím zkušenostem funguje, jak by mělo.
Nicméně je pravda, že EU nabídla další peníze i Erdoganovi, což se mnohým zdá jako krmení krokodýla. Tato nabídka však má několik „ale“. Shrnul je Manfred Weber, předseda lidovecké frakce v EP: „Turecku musí být jasné, že nejdříve musí vyřešit chaos na hranicích, a až pak se s EU může bavit o jakékoliv nové dohodě. Pokud chtějí víc, třeba zrušit různá vízová omezení, budeme chtít diskutovat o nelegální těžbě plynu v kyperských vodách. Pokud se budou chtít bavit o obchodu, budeme si muset také promluvit o dodržování pravidel právního státu!“
S Tureckem se bohužel dál jednat musí
Že se s Tureckem jednat musí, je bohužel prostě fakt. Nejde jen hned začít šermovat různými ekonomickými a dalšími sankcemi, což se snadno řekne, ale ruku na srdce, současné akce tureckých policistů na hranicích by pak zpětně mohly připomínat jen takovou pohádku na dobrou noc.
Vím, že vůbec není populární toto říkat, ale Evropa musí v určité míře s Tureckem dále spolupracovat. Potřebujeme jejich pomoc s řešením migrace a součinnost s ostrahou hranic. Zrovna Řecko jako ostrovní stát totiž nemá žádné klasické hranice a už v minulosti se právě dělo to, že si běženci vybrali nějaký hůře hlídaný menší ostrov a na území EU se dostali přes něj …
Tohle si uvědomovat není stahování ocasu ani přístup na vydírání! Diskuzi se dávají jasná pravidla a Turecko je tlačeno k ústupu na svých požadavcích. Hledá se kompromis. Místo rychlých prohlášení a výbuchů emocí bych proto chtěl všechny ujistit, že EU sice nyní je na tenkém ledě, ale s velmi kvalitními bruslemi, nespočtem odtrénovaných hodin a odhodláním vyhrát. Víc než skřehotání je proto na místě držení pěstí!
Přeji hezký den a veselou mysl!
