V Česku si při pohledu na soudní verdikty člověk zvykne opravdu na všechno. Další ze série článku o soudních rozhodnutích, nad nimiž zůstává rozum stát, věnuji naprosté zvůli při rozhodování o umístění dětí do péče a výživnému. Třeba vám nepřijde zvláštní, když soud vyměří pracujícímu rodiči výživné na dítě 500 korun. Mně ano. Ale věřte tomu, že jde o naprostou prkotinu ve srovnání s případem, který budu popisovat na dalších řádcích.
Dovedete si představit situaci, že racionálně uvažující soudce může předat dítě do péče psychicky labilní matce alkoholičce? Já jsem si to také nedokázal představit, ale opravdu se to stalo. A to navzdory skutečnosti, že tři nezávislé posudky soudních znalců jasně uváděly, že jediný rodič schopný výchovy, je jejich biologický otec. V podobném duchu byly napsány i zprávy od dětské lékařky a učitelů ze školy. Soud je však nebral v potaz s odůvodněním, že svěření dětí matce může mít dobrý vliv na její léčení z alkoholické závislosti.
Nad logikou některých soudců můžeme kroutit jenom hlavou
Kdybych se s případem osobně neseznámil, myslel bych, že je to nesmysl. Ale u ostravského soudu je něco takového zřejmě normální. Soud si totiž nepokládá otázku: Proč děti nemohla vychovávat alkoholička?! Prostě je to biologická matka a tak jí dítě svěříme. A basta! Psycholog-nepsycholog, posudky-neposudky...
Když se otec proti tomu odvolal, dostala matka „střídavou“ péči…Nehledě na to, že ji nikdo nedoporučil ani nechtěl. Prostě soud rozhodl, že děti mají být s rodičem, který je porodil, ale nikterak se o ně nestará a ani starat nebude….
Ideální rodič neexistuje
Soudci, v tomto případě soudkyně, svěřují děti do porozvodové péče pouze matce a hotovo. Žádná další diskuse se nepřipouští. Podle této logiky zřejmě rozhoduje krajský soud na severní Moravě. A přitom se odvolává na dosti svérázný výklad zákona. Ale možná by někdy stačilo používat zdravý rozum.
Samotné selhání zdravého rozumu však může mít fatální následky pro život dítěte. Nezapomínejme, že soudy mají ročně důsledkem svých omylů na svědomí zničené životy tisíce dětí, které za nic nemohou.
V čem je pro dítě prospěšnější, když ho bude vychovávat matka, která je alkoholička, než otec? Na to patrně nikdo nedokáže dát uspokojivou odpověď. Dítě celý zbytek dětství protrpí u různých „strejdů“ se a navíc téměř jistě převezme negativní návyky své matky.
Jediným soudním rozhodnutím, kdy se soud drží zažitých klišé výchova matky je nejlepší, lze dítěti ze života udělat peklo. Ale stejně je tak rozhodnuto. A proto se chci ptát všech ctihodných soudců a soudkyní, zda žít s alkoholičkou je opravdu zájmem dítěte? A pokud dojdete ke stejnému závěru jako já, že není, neměla by dotyčná soudkyně se souzením okamžitě skončit?
Hezký den a veselou mysl!
