Lze dosáhnout bezproblémového soužití s muslimy? Naprosto nutnou podmínkou je přijetí zvyklostí, které jsou v západních zemích standardem a brány jako samozřejmost. Např. respekt k zákonům stanoveným nenáboženskou autoritou.
V Bruselu bydlím v části Schaarbeek, kde žije mnoho přistěhovalců z muslimských zemí. Často jsem zde svědkem následující scény. Po ulici jde muž, vedle něho jde žena a za ním další. Později jsem se dozvěděl, že praxe bývá u místních muslimů taková, že jedna je oficiální manželkou. Další jsou už „neoficiální,“ a tedy nezákonné.
Ptám se, opravdu je takový problém přijmout monogamní soužití za své? Rád bych připomněl, že monogamie byla zavedena i ve dvou muslimských zemích Turecku a Tunisku a převážně muslimských postsovětských státech střední Asie.
Dalším kamenem úrazu je i mezi evropskou muslimskou komunitou silně rozšířený antisemitismus. Podle studie s názvem Antisemitic Attitudes among Muslims in Europe provedené v několika zemích EU je míra vyšší ve srovnání s ostatní populací. V čem se projevoval? Jednak vyjadřovali ve srovnání s celou populací mnohem častěji souhlas s několika předloženými antisemitskými výroky, přičemž míra antisemitismu rostla s mírou zbožnosti. Problémem je sice ne otevřené popírání, ale zlehčování holocaustu.
Evropský soud: Šaría je neslučitelné s Úmluvou o ochraně lidských práv
Bohužel, nezůstává pouze u verbálních projevů. Uvádím některé nejznámější příklady otevřeného protižidovského násilí, které hovoří za vše: Útok na židovské bruselské muzeum v roce 2014, útok na pařížský obchod s košer zbožím v témže roce (na statistikách bohužel nic nemění skutečnost, že jedním ze statečných zachránců rukojmích byl sám muslim) či útok na židovskou školu v Toulouse z roku 2012.
Vedle nenávisti vůči Židům je obrovským problémem také loajalita k demokratickému zřízení. Např. v Dánsku nedávný průzkum zveřejněný na dánském serveru the Local ukázal, že respekt k dánské ústavě není samozřejmý. Nezanedbatelná část dotázaných muslimů v Dánsku je pro zavedení práva šaría jako základu dánského práva. 11 % je pro Korán jako hlavní zdroj pro dánské zákony a 26,5 % by preferovalo mix Koránu a dánské ústavy.
Samozřejmě lze namítnout, že právo šaría má mnoho škol a mohou se lišit i názory muslimských vykladačů práva. Na druhé straně ale o mnohém svědčí rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případu týkajícím se zrušení kontroverzní turecké islamistické politické strany Refah Partisi. Štrasburský soud rozhodl tak, že právo šaría je neslučitelné s Úmluvou o ochraně lidských práv, a to kvůli jeho pravidlům trestního práva, nepřiznání rovnoprávného postavení mužům a ženám v právním pořádku a zasahování do soukromého i veřejného života na základě náboženských předpisů.
Také závěry šetření ve studii s názvem Religious Fundamentalism and Hostility against Out-groups: A Comparison of Muslims and Christians in Western Europe ukazují, že muslimové v západní Evropě jsou ve srovnání s křesťany mnohem více přesvědčeni o tom, že náboženská pravidla jsou důležitější než sekulární zákony. Zatímco mezi křesťany je to pouze něco přes 10 % dotázaných, mezi muslimy se podíl pohybuje kolem dvou třetin.
Francouzský represivní přístup k šiřitelům nenávisti
Navzdory výše uvedenému si dovolím být na závěr opatrným optimistou, protože věřím, že řešení zde existuje. Jedinou cestou ale je, že muslimové začnou sami u sebe a jsem rád, že byť jsou v menšině, existují muslimové, kteří jsou ochotni bez výhrad přijmout západní model státu založený na oddělení věcí posvátných a profánních.
Je proto v zájmu evropských států třeba podporovat takové duchovní i řadové muslimy, kteří vyzývají k loajalitě a mluví proti nenávisti k Židům či zemi, v níž se usadili a která je přijala. V opačných případech je nutný tvrdý represivní postup jako nedávno ve Francii, kde bylo vyhoštěno 12 imámů šířících nenávist a zavřeno přes 100 salafistických mešit, které se staly centry radikálů. I s ohledem na to, co se stalo v pátek v Paříži.
Přeji hezký den a veselou mysl!
