Podle Štrasburského soudu si nemůže dítě u pěstounů „zvyknout“

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku učinil přelomové rozhodnutí, které do budoucna velmi zahýbe s praxí svěřování dětí pěstounům. V případě Caldararu vs. Itálie potvrdil správnost navrácení dítěte po 7 letech u pěstounů. 

Případ se týká rumunské rodiny, která přišla do Itálie v roce 2007. Dva roky neúspěšně žádali o peněžitou pomoc, aby jim italská sociální služba v červnu 2009 odebrala 28ti měsíční dceru, kterou údajně měli prodat cizí rodině výměnou za byt. Toto absurdní obvinění stačilo italským úřadům na umístění dítěte nejprve do ústavu, následně do pěstounské péče s výhledem na adopci započatou pouhých deset dní po odebrání. Policejní vyšetřování přitom nikdy ani nezačalo.

V roce 2012 rodiče vyhráli odvolací soud a holčička, u které prokázali silnou vazbu na biologickou rodinu, měla být rodičům vrácena. Tamní sociálka ale rozsudek zcela ignorovala a jen prodloužila pobyt dítěte u pěstounů.

Další soud proběhl až v roce 2014, kdy byly zjištěny údajné materiální překážky pro návrat už sedmi letého děvčete zpět do rodiny (rodiče byli chudí). Byly nařízeny pouze krátké návštěvy pod dohledem 4x ročně. Odvolací soud proběhl až za další rok a návrat zpět k rodičům po šesti letech nedoporučil, protože si dítě příliš zvyklo na pěstouny. Nařídil ovšem stálé návštěvy a přístup k dítěti každé dva týdny. Ty se v různých intervalech opravdu uskutečňovaly.

Skutečně dobrá zpráva přišla ale až v roce 2016 s novým „dětským soudem“, který nařídil dítě už okamžitě vrátit, protože pěstounská péče je zamýšlena jako provizorní a holčička by měla žít se svou biologickou rodinou. Se čtyřletým zpožděním tak konečně bylo dodrženo rozhodnutí o návratu z roku 2012 a zcela neoprávněně odebraná holčička mohla po sedmi letech opět začít žít s rodiči a čtyřmi sourozenci. Stalo se tak v září 2016 -  dva měsíce poté, co byla rodičům zaregistrována stížnost u Evropského soudu pro lidská práva.

Nejde se vymlouvat na zvyknutí si na pěstouny, když k tomu úřady samy přispěly

Sedmičlenná soudní komora došla k jednoznačnému závěru, že v tomto případě došlo k porušení článku 8 Úmluvy o lidských právech, tedy práva na rodinný živost. Rodině přiznali odškodné ve výši 40 000 EUR za nemateriální škody a dalších 15 175 EUR jako náhradu za nutné soudní výlohy. Soudci zkritizovali předně to, že italská sociálka neudělala naprosto nic, aby rodině pomohla. Dítě jen okamžitě odebrala a umístila do ústavu, aby pouhých deset dní na to započala proces adopce.

Přitom hlavní důvod kritiky rodičů byla jen a pouze chudoba rodiny, tedy údajné neadekvátní materiální zázemí. Dále také fakt, že měli dítě „předat cizí osobě“. Sociálka jim měla poskytnout finanční a asistenční pomoc a celkovou podporu v pochopení italského systému ochrany dětí, který jako cizinci nemohli dopodrobna znát.

Soudci dále znovu upozornili, že v případech jako je tento MUSÍ sociální služba rodině pomoci, protože zde za celých 7 let absolutně nefigurovalo jakékoliv násilí, zanedbání péče, vážné psychické problémy dítěte nebo rodičů. Naopak se jen prokázaly dobré a vzájemně silné vazby dítěte na rodiče a sourozence. 

Případ tedy absolutně nesplnil podmínku, že pro umístění dítěte mimo rodinu musí být „velmi výjimečné“ důvody. Proto podle soudců rodina celkově dostane 55 175 EUR odškodného. Že si dítě zvyklo na pěstouny, není dostatečným důvodem pro zpřetrhání biologických vazeb.

Dobrá péče není víc než rodina!

V tomto případě se jedná o opravdu přelomový rozsudek, protože štrasburský soud ve svém verdiktu skutečně ostře zkritizoval svévolné rozhodnutí sociálky ignorovat soudní rozhodnutí o navrácení dítěte. Vycházeli totiž jen z arogantní představy, že se dítě u pěstounů má materiálně lépe a doslova zneužili plynoucí čas, aby mohli tvrdit, jak si dítě zvyklo na novou rodinu.

Soudci také zkritizovali přímo Itálii, která ve své obraně používala, jak vše proběhlo v nejlepším zájmu dítěte, což soudci považují za nepřípustné a je neakceptovatelné tuto argumentaci použít jako omluvu pro zpřetrhání biologické vazby mezi dítětem a rodiči.

Naděje pro oběti barnevernetu

Na tento případ nás upozornili norští právníci, kteří oprávněně věří, že nyní konečně získali páku na jejich sociální službu barnevernet, která ve stovkách případů používá stejnou argumentaci a postupy, s jakými se musela potýkat rodina Caldararu. Dává to také velkou naději rodičům, že i třeba až po sedmi letech je možné dočkat se spravedlnosti a návratu dětí.

Přeji hezký den a veselou mysl

Více informací o rozsudku najdete zde: http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-174445

Pozn. autora: Rodiče svůj případ opakovaně medializovali bez jakýchkoliv postihů a zbavení rodičovských práv italskými úřady.