Máme sice začátek zimy, ale zdá se, že v Norsku začínají ve věci odebírání dětí cizinců tát ledy. Norské ministerstvo pro děti rovnost má v úmyslu zohledňovat při umísťování do péče původ dítěte. Poslední zprávy považuji za ...
Poslední zprávy považuji za obrovské zadostiučinění. Fakticky se totiž potvrdila tvrzení všech, co kritizovali Norsko za jeho přístup k odebírání děti.
Země ležící na severu Evropy konečně připustila existenci problému. Ano, lze namítnout, že tak zatím učinili pouze nepřímo. To ale nic nemění na skutečnosti, že se jedná o obrovský posun. Dosud se Norsko skrývalo ve věci odebírání dětí za hradbou mlčení. Neustále se zaklínalo mantrou o tom, že informace o jednotlivých případech nemůže zveřejňovat. Vše se mělo dít v nejlepším zájmu dětí.
Norsko pod tlakem zvnějšku obrací o 180 stupňů
Nejspíše i vlivem tlaku zvenčí však muselo Norsko obrátit o 180 stupňů. Dnes začíná podnikat první nesmělé kroky k nápravě. Ignorovat stovky, možná tisíce sporných případů odebrání dětí prostě dlouhodobě nelze. Norská ministryně pro děti a rovnost Solveig Horne chce, aby se v případech, kdy není možná výchova ve vlastní rodině, nejprve přihlédlo k tomu, zda děti nemají vazby na jinou zemi. A to před rokem ještě stejná ministryni Barnevernet hájila seč mohla, že tato organizace a její praktiky jsou nejvyšším evropským standartem v péči o děti…
Rozhodně nejsou a nikdy nebyly. Myslím, že nynější norské jednání samo o sobě svědčí o potřebě napravit vážně poškozenou norskou image v zahraničí, o které hovoří bez obalu i řada norských diplomatů. Donedávna země panenské přírody, fjordů a pohádkové životní úrovně se v očích některých stala místem, kde se bezdůvodně zpřetrhávají rodinné vazby.
Norskou snahu o nápravu vnímám pozitivně
Zajímavé je číst, jak je v norských novinách vnímána kritika zvenčí. V článku, který vyšel v deníku Aftenposten se můžeme dočíst, že Barnevernet je v zemích jako Česko a Litva patrně nejznámějším norským slovem. K tomu dodávám, že zmíněné slovo zcela pochopitelně nebývá většinou zmiňováno v pozitivních konotacích.
Norskou snahu podniknout alespoň dílčí nápravu můžeme nepochybně považovat za dobrou zprávu. Jedná se o první krok a doufám, že na něj navážou i další. Je ostatně v zájmu této země, aby udělala vše pro napravení své silně pošramocené pověsti. Byl bych velice rád, kdyby se Norům podařilo provést reformy nutné k tomu, aby už nedocházelo k děsivým případům, o nichž už jsem psal mnohokrát.
Přeji hezký den a veselou mysl!
