Kosovská zrada?!

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg patří bezpochyby k nejlepším reprezentantům současné vlády. Jeho rozhled a přirozený diplomatický talent je cítit z každého jeho vystupování. V případě Kosova však rozhled a přirozený diplomatický talent někam odložil.  Podpora uznání nezávislého Kosova je hozená rukavice všem separatistům v Evropě a pro mě nepochopitelný ministrův „úlet“.

Ministr Karel SchwarzenbergZdroj: ETK Proč neuznat Kosovo?! Tím hlavním argumentem je vytváření precedentu, který by mohl být spouštěcím mechanismem pro další separatistická snažení. Proč by nemohli mít svůj stát Baskové ve Francii a Španělsku, Kurdové v Turecku, Maďaři v jižním Slovensku, Lužičtí Srbové v Německu nebo Irové v Severním Irsku?! Není možné na jedné straně Evropu integrovat a na té druhé jí štěpit. Navíc zatímco Basky, Severní Iry i třeba Lužické Srby lze považovat za kulturní názor se svébytným životním stylem a tradicemi, v případě kosovských Albánců jde o dosídlené obyvatele, se svérázným přístupem k vykládání si demokracie, práva a pořádku.

Uznání Kosova je také dalším z kroků, který by mohl vést k budoucí nestabilitě národnostně pestrého regionu. Například ve srbské Vojvodině žije nejméně jedenáct různých národností, které mohou požadovat autonomii. Region se tak ocitá opětovně v napětí, které by mohlo v budoucnu opětovně eskalovat.

Celé uznání má i zásadní vliv politický, kdy lze v příštích srbských volbách předpokládat nárůst extrémně pravicových sil, které mohou v budoucnu znamenat izolaci Srbska podobně jako za časů Slobodana Miloševiče. Že by si diplomaté tuto skutečnost neuvědomovali nebo si to nechtějí uvědomit?

Za kritiky hodný lze označit fakt, že zatímco „zločinci“ z řad Srbů končí hromadně u Haagského soudu, neznám ani jednoho „zločince“ z řad Kosovské osvobozenecké armády (UCK), který by byl v Haagu odsouzen. Přitom příslušníci této vojenské složky podporované západními mocnostmi mají na svědomí stovky lidských životů, vraždy, únosy, znásilnění, zničení mnoho historických památek (například monastýry z 9. - 11. století) a genocidu 200.000 Srbů žijících v Kosovu. Teď jsou někteří příslušnici a velitelé UCK ve vysokých politických funkcích Kosova a západní státy tomu trapně přihlíží.

Uznání Kosova bude pro nás důležitým mementem, zda podlehneme mezinárodní hysterii, nebo si zachováme vlastní svébytnost a samostatnému Kosovu řekneme NE! S ohledem na historicky výborné kontakty se Srby bych radil druhou variantu. Samostatnost Kosova tím asi neodvrátíme, nicméně nebudeme se muset nikdy vyrovnávat s „mnichovským“, promiňte „kosovským“, syndromem zrady.