Homosexualita v muslimských zemích díky zákazu neexistuje

Chcete vymýtit islám? Zakažte ho. Podobně jako v muslimských zemích zakazují homosexualitu, která tam díky tomu neexistuje. Aspoň jsem se o tom na vlastní oči přesvědčil v muslimském Maroku.

Po přečtení nadpisu a úvodu se určitě ptáte sami sebe, zda jsem se nezbláznil. Ne, nezbláznil. Jen jsem si řekl, že pokud lidé věří různým nesmyslům a fake news, lehce uvěří i tomuto nesmyslu, který jim podle výsledku českých voleb asi smysl dává. Prostě to, co je zakázané, přece neexistuje. Nebo je to jinak?

Nedávno jsem jel na kontrolní misi s Global fund do Maroka zkontrolovat projekty týkající se boje s HIV, AIDS a tuberkulózou. Nešlo o žádnou zdvořilostní návštěvu. Auta nás ihned zavezla do centra prevence pohlavních chorob v Marrákeší, kde jsme měli možnost setkat se s lidmi, kteří bojují proti šíření viru HIV v Maroku.

Maročané hovoří o problémech otevřeně

První, co nás udivilo, byla otevřenost. Přednáška o práci místních odborníků byla v místnosti, kde u stěny byly plné krabice kondomů. Po úvodních slovech se nám řada z pracovníků svěřila, že jsou homosexuálové nebo lesby. Další pracovnice z organizace se přiznaly k tomu, že pracovaly jako prostitutky a nakazily se virem HIV při nechráněném styku. Všichni jednoduše mluvili víc než otevřeně. Věděli totiž, že nemají co ztratit.

Pod dojmem našeho diplomatického briefingu o tom, jaké jsou zákony v Maroku, jsem se naivně zeptal: „Ale prostituce a homosexualita jsou přeci ve všech muslimských zemích zakázány…“ Všichni se jen smáli nahlas. Přímé odpovědi ani nebylo potřeba. Byla by ve smyslu, že zakázané ovoce chutná nejlépe. A myslet si, že když něco zakážeme, tak to přestane existovat, je opravdu úplný nesmysl.

Počet mužů, kteří měli někdy homosexuální styk, odhadují až na 8 - 10 procent. Řada mužů má totiž paralelní vztahy. Vedle toho, že žijí v „oficiální“ rodině, mají ještě partnera nebo partnerku. U žen je to prý trochu jiné, v posledních letech se ale řada žen za to, že jsou lesby, už nestydí. Jen to nedávají nikde otevřeně najevo. V zemi, kde dokázali postavit největší mešitu na africkém kontinentu, to pro mě bylo překvapení. Ale na druhou stranu je třeba se ptát, proč vlastně?

Taktéž je to i s prostitucí nebo zákazem sexuálního styku před svatbou, za který hrozí Maročanům a Maročankám až trest odnětí svobody. Nelze jej ale aplikovat, protože by ve vězení skončila většina mladých lidí. A proto se i marocké neziskové organizace snaží ve společnosti působit především preventivně. Řada témat se tak pomalu začala otevírat také v médiích. Zákaz nezákaz, ten fenomén tu prostě je a Maroko před ním nezavírá oči.

Také v testovacím automobilu na marrákešském náměstí, kde Vám během několika minut provedou test na HIV, bylo naprosto plno. Důvody k tomu měli prý přítomní mladí lidé různé. Po otestování řada z nich jen odešla s kondomy. Prostě nechtěli nic podcenit. Otázky na to, zda jsou ženatí a vdané, byly zbytečné.

Nás se pomoc Africe netýká

Při všech přednáškách jsme měli pocit, že se nás to netýká. Až do chvíle, kdy nám začali ukazovat seznamovací aplikaci určenou pro gaye a turisty se zaměřením na tzv. sexuální turistiku, kdy jsou za styk ochotni zaplatit od jednoho eura až klidně po 150. To pak najednou všude vidíte desítky „turistů“ z Evropy, které pracovníci preventivního programu kontaktují a radí jim, aby při styku používali kondom.

Zda a jak někdo dá na jejich rady, už ale nikdo nekontroluje a ani nemůže. Je to každého soukromá věc. Vlastně je malé vítězství, když si s sebou vezmou aspoň ty kondomy. Řada z nich si totiž údajně za styk bez ochrany ráda připlatí. Proto i počty lidí, kteří zjistí, že jsou HIV pozitivní, rostou, ačkoliv už ne tak rychle, jako tomu bylo dříve, než otevřeli téma veřejně v médiích.

Momentálně je v Maroku více jak 25 000 léčených osob. V posledních letech dávají výrazně větší objem peněz na zdravotnictví s důrazem na prevenci a daří se jim proto trend nárůstu nakažených minimálně stabilizovat. U dalších nemocí, jako třeba u tuberkulózy, dokonce dochází k poklesu. Ale stále není vyhráno ani v Maroku, ani v Africe a je důležitá i podpora celé Evropy – od prevence přes posílání léků až po další humanitární a rozvojovou pomoc.

Zakažme islám, bude lépe

Když jsem se z mé mise vrátil zpět do vlasti, viděl jsem nedaleko letiště billboard Tomia Okamury o tom, že zakáže islám. Napadlo mě, co bude Okamura dělat s desítkami muslimských diplomatů, podnikatelů a i politiků? Zakáže jim vstup do ČR? Vyhostí je? Jak na to budou reagovat naši obchodní partneři z muslimských zemí? Protože prostřednictvím EU také ostře reagujeme na potírání křesťanství nebo jiných náboženství v mnoha státech světa.

Na podobných otázkách lze podle mě ukázat, jak takovéto jednoduché vidění světa prostě nefunguje. Když islám zakážeme, přestane existovat? Přestala snad existovat v Maroku homosexualita a stále častější předmanželský sex, i když jej někdo pod hrozbou přísných trestů zakazuje?

Řešení typu „když nás bolí prst, usekněme celou ruku“, jsou prostě mírně řečeno přihlouplá a nefungují. Možná proto i sám Okamura mění rétoriku na „zakažme šaríu“, kterou tady nikdo nepožaduje, ale proč ji nezakázat. Pro jednoduché lidi je potřeba najít jednoduchá řešení. A že se teroristé těmto zákazům budou smát, nikoho nezajímá. Když chce islamista totiž provést tak hnusný zločin jako teroristický čin, zřejmě se otevřeně za džihádistu v Evropě vydávat nebude. A bude mu tedy nějaký zákaz islámu vadit?

Přeji hezký den a veselou mysl!