Dvě manželky navzdory zákazu polygamie. To jako opravdu?

Před časem přinesla německá Spiegel TV reportáž o muži jménem Ahmad, který pochází ze Sýrie. Reportáž vyvolala v Německu značné pozdvižení. Není divu. Dostal azyl a žije v severoněmeckém Pinnebergu se svou mnohočetnou rodinou.

Původně přišel do Německa spolu s jednou manželkou a dvěma dětmi. Později mu ale německé úřady v rámci politiky sjednocování rodin dovolily, aby k němu mohla přijít i druhá manželka s dalšími čtyřmi dětmi, a to i přes fakt, že Německo jinak mnohoženství oficiálně zakazuje. Podle deníku Berliner Zeitung tohle není ani žádný ojedinělý případ. Ví se o minimálně dvou dalších případech, kdy si muži mohli přivést své druhé manželky. A zde se začínáte ptát, jak je to možné a zda to není nějaký fake?

K tomu ještě dodávám, že Ahmad má ještě třetí ženu, která ale dále zůstává v Sýrii. Během natáčení reportáže proto i v narážce vtipkoval, že pokud úřady dovolí přivést i ji, bude potřebovat větší dům, aby i ona mohla mít svůj vlastní pokoj. Současné 5+1 by bylo nedostatečné.

Přístup německých úřadů a soudů tedy de facto znamená, že mnohoženství může být v Německu uznáno, a to navzdory tomu, že je zakázáno zákonem. V případě žen zmíněného Ahmada nevadilo ani to, že manželky nebyly v době sňatku plnoleté – jedné bylo 14 a druhé dokonce jen 13! Důvodem pro přijetí obou manželek měl být nejlepší zájem dítěte.  Pro děti je samozřejmě lepší, když žijí s rodinou. Nemělo by ale platit, že lidé přicházející do Evropy, by se měli přizpůsobit místním zákonům a zvyklostem, a ne naopak? Jinak můžeme rovnou legalizovat mnohoženství úplně pro všechny!

Na tomto případě se krásně ukazuje častý problém při přijímání lidí, kteří pocházejí z jiných kultur s odlišným vnímáním rodiny. Zatímco na Západě má rozhodující význam „světské“ rodinné právo, rodina Ahmada se odvolávala na islámské náboženské právo. A úředníkům to stačilo. Otázkou je proč?

A co integrace do společnosti?

Reportáž ukazuje, že problém nemusí být jen samotné mnohoženství. Otec velké rodiny neumí německy a navíc je negramotný. Na současné situaci očividně nechce nic měnit, protože mu zjevně velmi vyhovuje. Obec dala jeho rodině k dispozici dům a rodina navíc dostává sociální dávky.

Je samozřejmě hezké, že otec je za poskytnutí azylu v Německu vděčný a děkuje, že ho Němci přijali. Ale co začlenění se do společnosti? Problém je totiž právě v tom, že přestože by otec rodiny mohl pracovat či alespoň navštěvovat kurz němčiny, o nic z toho nejeví zájem a bude raději jen u svých dětí. Jak je tedy možné, že vůči společnosti, která je přijala, nemá také nějaké povinnosti?

Ano, nikdo soudný nepochybuje o tom, že se musí pomáhat těm, kteří prchají před válkou. Ale mít dvě nebo tři manželky, i když je to ve zjevném rozporu se zákonem? To jako opravdu? Také lze mít jen těžko pochopení pro ty, kteří nejeví žádnou ochotu naučit se jazyk hostitelské země a aktivně se začlenit do místní společnosti. Nemůžeme se proto divit velmi rozhořčeným komentářům nejen ze strany Němců. Německý přístup migračních úředníků a soudů nechápou. A nejen oni.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Pozn. autora: V ČR o případu informovala i televize Prima.