Chce česká diplomacie oživit obchod s drogami?

Málokdy mě rozčílí zprávy o dění ve světě jako dnešní otevření našeho zastoupení v Kosovu. Opravdu si můžeme zatleskat, jak „osvícenecky“ jsme v této věci rozhodli. Otevřením ambasády jsme to pak dovršili. „Ano, milý prezidente Václave Klausi, i já se stydím za tuto politiku a děkuji Vám za to, jak jste to pregnantně vyjádřil.“ Váš „bývalý“ kritik…

Vlajka Kosovaidnes.cz

Paradoxem číslo jedna české politiky je fakt, že tam, kde čile rostl zahraniční obchod, se naše diplomatická zastoupení personálně utlumila nebo zavřela, zatímco v politicky a geograficky málo významné oblasti se nyní otevře. Příkladem chyby může být nedávné zrušení našeho zastoupení ve Vroclavi, které pomohlo celkově oživit obchod s Polskem. Odůvodněno bylo úspornými opatřeními spojenými se snížením počtu našich zastoupení. Nyní však děláme opak a já se ptám: Proč?

Paradoxem číslo dvě je samotná oficiální argumentace při otevření diplomatického zastoupení v Kosovu, které má oživit obchod a pomáhat turistům. Možná by si měli členové vlády místo drahých leteckých pobytů v Itálii zajet do Kosova podívat a strávit tam tu svou dovolenou. Jedině pak bych si dokázal vysvětlit, proč by měli naši diplomaté pomáhat turistům v oblasti s nízkou turistickou návštěvností. V opačném případě této argumentaci nerozumím.

A oživit obchod se zemí, která těžko hledá zdroje příjmů? Tak to zní opravdu zajímavě. Možná se však situace změní poté, co si v zemi založí více poboček McDonald a Coca cola. Ale to bude kvůli ekonomické situaci ještě chvíli trvat.

Pragmatická nutnost nebo chybná volba? Spíše unáhlená chybná hloupost, která devalvuje naši historickou minulost a provázanost vztahů se Srbskem. Ne, nedělám si iluze o našem státu, který své rozhodnutí musí opírat o mezinárodní zájmy. A tak závěrem nelze než doufat, že příští generace politiků bude již daleko odvážnější a nebude se muset řídit rozhodnutím „velkého“ bratra. Jedině tak se i náš prezident nebude veřejně stydět za rozhodnutí vlády, kterou osobně jmenoval.

Poznámka autora: Článek je psán s velkou mírou nadsázky i špetkou ironie.