Bezpečnost občanů nesnese žádné kompromisy

Jedna ze základních lidských potřeb je pocit bezpečí. Toho ale nedosáhneme jen odvrácením násilí a dalších hrozeb. Je potřeba mnohem víc a politici si musí uvědomit, že podceňování problémů spojených s bezpečností se nevyplácí.

Když politik řekne, že je pro něho důležité řešit bezpečnost, mnohokrát jsem si ověřil, že má na mysli jen nějaký boj proti terorismu, s kybernetickými hrozbami a extremismem. Ti zasvěcenější si vybaví i boj s organizovaným zločinem a drogami, korupcí na úřadech, obranu před biologickými zbraněmi a zbraněmi hromadného ničení, řešení ozbrojených gangů v ulicích, i otázku bezpečnosti v sousedství, kdy se může konflikt rozšířit a dochází k migraci.

Ti, kteří o bezpečnosti vlastně neví vůbec nic, budou strašit invazí islámských radikálů (= všichni cizinci nebo i Češi vypadající exoticky), kteří nemají na práci nic jiného, než vás okamžitě podřezat a všechny ženy hned znásilnit, aby vás pak před těmito brutálně přepálenými „hrozbami“ zachraňovali.

Osobně jsem po šesti letech v bezpečnostním výboru EP toho názoru, že pokud chceme, aby se lidé cítili v ČR dále bezpečně, musíme téma politicky pojmout mnohem šířeji. Je nutné si uvědomit, že vyvolávat strach a nedůvěru ve stát může i nadbytečná chemie v jídle, nedostatek policistů v ulicích, nekvalitní silnice, zákazy zbraní, zákaz říkat svůj názor a další nedodržování pravidel právního státu.

V článku Novinářské mýty a nesmysly o Marianu Jurečkovi už jsem naznačil, že jsem si definoval deset oblastí, v nichž musíme dbát na vyzdvihování kritéria bezpečnosti, nyní proto slibované podrobnosti.

1) Vnitřní a vnější bezpečnost

 Vnitřní a vnější bezpečnost v ČR řeší ministerstvo vnitra, obrany a zahraničí. Vzhledem k tomu, že je ČR aktuálně 10. nejbezpečnější zemí světa, mohu myslím říct, že bezpečností strategie ČR je na velmi dobrá. Osobně oceňuji i to, že rovnou počítá také s různými krizovými situacemi a katastrofami. Vnější bezpečnost řeší mj. i různé evropské strategie. Zde je hlavním úkolem politiků udržovat vysoce nastavenou laťku, prohlubovat spolupráci mezi zeměmi, posilovat výměnu dat a zkušeností, reagovat na aktuální vývoj apod.

Nicméně narovinu, všechno z této kategorie jsou třeba pro „babičku z Vysočiny“ poměrně neviditelné, a hlavně hodně abstraktní věci. V této oblasti totiž platí, že dobře děláte svou práci až ve chvíli, kdy o vás vlastně nikdo neví.

2) Jasně definovaná a přísná migrační politika

Co už je viditelné, je migrační politika státu, protože mnozí žijí třeba v blízkosti různých cizineckých center a celkově je migrace téma, které hýbe veřejností. Zde je nutné nastavit jasná a přísná pravidla, kdo bude moci na naše území – ať už jako zahraniční pracovní síla nebo azylant. Osobně zde bojuji i za to, aby nám nikdo zvenku nevnutil různé kvóty či nové typy uprchlíků.

České republice musí zůstat v této oblasti suverenita! Tím neříkám, že se máme vzdát mezinárodních závazků a rezignovat i na pomoc jasně definovaným uprchlíkům. Trvám jen na tom, že specialista v Praze dokáže lépe posoudit, na co máme kapacity nebo nám nějak pomůže, než teoretici třeba v OSN. Jakákoliv politická rozhodnutí (vstřícná nebo i příliš přísná) by měla jednoduše brát v potaz názor odborníků z praxe.

3) Podmínky policistů a dalších pracovníků bezpečnostních složek

Sebelepší legislativa, strategie či metodika nikdy nebude fungovat dobře, pokud její dodržování bude záviset na lidech, kteří jsou přepracovaní, dlouhodobě demotivovaní až vyhořelí, nebo i jen hladoví. Jak už jsem psal třeba v článku Proč mají grázlové lepší podmínky jak policisté?! či Na policisty a pošťáky se tahle vláda vykašlala, máme v ČR stále velký problém se zajištěním dostatku policistů. I to se musí změnit!

4) Právo bránit se - i se zbraní

K pocitu bezpečnosti pomůže mj. vědomí, že máte právo se bránit, a to i se zbraní! Osobně nesouhlasím s tezí, že zbraně jen zvedají počty násilných činů. Zbraně za činy psychopatů nemohou a kdo bude chtít vraždit, cestu si najde. Je důležité umět reagovat a bránit se. Jsem proto i velký zastánce ukotvení tohoto práva v Ústavě. Mám k tomu hned 20 důvodů.

5) Jistota dovolání se spravedlnosti aneb instituce, kterým věříte

V současné době se často stává, že lidé nejdou některé zjevné nepravosti ohlásit na policii, protože se bojí, že budou za udavače a přinese jim to jen problémy. Nebo i něco nahlásí, ale odcházejí s pocitem, že je to „jedna banda“, často ještě líná a kvůli různé korupci a neochotě se nejde dovolat spravedlnosti. Případně to trvá příliš dlouho. Zde si proto umím představit debatu o tom, jestli třeba zavést trestní odpovědnost úředníků či nějaký princip garantovaných odpovědí, jako to známe z „péče o zákazníky“ v soukromé sféře.

6) Řešit problémy Čechů v zahraničí

Je skvělé, že můžeme cestovat a pracovat v zahraničí. Všechny nesčetné výhody ale přijdou vniveč, pokud se v zahraničí dostanete do nějakého problému a nabudete pocitu, že český pas je vlastně jen cár papíru. Musí se dělat maximum pro řešení pestrých problémů Čechů v zahraničí a nehledat jen výmluvy, proč něco nejde nebo se to určitě stalo jinak. Jeden europoslanec vše nezachrání…

7) Ochrana svobody slova

Není to až tak dávno, co jsme v ČR zažili situace, kdy šel člověk i do vězení za slušný, ale pro někoho s mocí nepohodlný názor. Všichni se tak myslím shodneme, že bezpečně se lidé mohou cítit jen tehdy, pokud si nemusí dávat pozor na každé slovo a mohou si třeba (v mezích zákona) i zanadávat na politiky nebo vyjádřit své konzervativní postoje. Pojďme proto omezit různé zbrklé nálepkování a někdy až trochu výhružně psané petice, aby někdo „stáhl nominaci nebo…!“ a udržujme diskuzi ve voltairovském duchu: „nesouhlasím s vámi, ale bude se prát za vaše právo to říct!“

8) Bezpečné silnice

Zničené, neudržované nebo přeplněné silnice v obcích nejsou bezpečné. Je povinností státu zajistit sjízdnost, dostavět dálniční síť, obchvaty a na vytipovaných místech kruhové objezdy či křižovatky se semaforem. Řešit by se mělo i stáří vozového parku v ČR, které odhadem během půl roku dosáhne průměru 15 let! Jak řešit kvalitu silnic jsem nastínil v minulém blogu.

9) Bezpečné potraviny

Potravinová soběstačnost státu není dostatečná a stále si musíme pomáhat zahraničním dovozem z velkopěstíren a velkochovů. EU relativně přísně bezpečnost potravin reguluje, dochází k pravidelným kontrolám a nikdo proto neumírá po kousnutí do jablka jako Sněhurka. Nicméně i tak mohou potraviny a různé polotovary obsahovat dost chemie a je na české straně, aby zajistila, že vše bude bezproblémové a skutečně v limitech. Také se nesmí opakovat situace, kdy se do ČR z Polska dostalo 16 tun drůbežího se salmonelou. Bezpečnost lidí musí být na prvním místě!

10) Právní stát a smysluplná legislativa

Tento bod tak trochu shrnuje vše předchozí, protože jsem názoru, že pravidlo „bezpečnost na prvním místě“ by jednoduše měla splňovat všechna legislativa. Od předpisů v oblasti bezpečnosti práce, antidiskriminaci až třeba pro řešení rozvodů, aby tolik nedocházelo k situacím, kdy muž někdy i končí život sebevraždou, protože jej bývalá partnerka křivě obviní třeba ze zneužívání dětí (viz mé články ke cochemské praxi apod.). Jen stát, v němž se dodržuje presumpci neviny a další pravidla právního státu, může být považován za bezpečný.

Každý z výše uvedených bodů by si zasloužil hlubší rozpracování s konkrétními návrhy a dílčími kroky, jak dosáhnout změny. Asi ale tušíte, že osobně na mnoha věcech z toho už pracuji. Chci totiž, aby si lidé začali lidovce spojovat i s tématikou bezpečnosti.

Přeji hezký den a veselou mysl!